Loading...
Start a new Travel Blog! Blogabond Home Maps People Photos My Stuff

IndiaJourney

a travel blog by ac


Trip to India, winter&spring 2012
view all 745 photos for this trip


Show Oldest First
Show Newest First

Pohani za řekou Indus

Jaipur, India


Nechal jsem se trochu poučit o tom hinduismu. Ale není to jednoznačné, už jenom ta základní mytologie je rozporuplná nebo má přinejmenším řadu možných variant a výkladů.

Ti bohové jsou fakt tři. Brahma, Vishnu a Mahesh, kterému se ale taky říká Shiiva. Mají rozdělené kompetence. Brahma je stvořitel. Jednoho dne se rozhodl, že uskuteční svůj dávný sen, který nosil ve svých čtyřech hlavách už od dob, kdy si ještě jako malé Brahmátko hrával s Vishničkou a Maheshkem na to, že jsou všichni boží. Ten projekt se jmenoval stvoření světa a Brahma to měl hotové ještě ten den, co se do věci pustil. Netrvalo mu to skoro týden jako jiným. Týden si dal úplně na všechno, sedmý den má v plánu celý svět zase zničit. Naštěstí pro nás a pro svět jsou jeho dny hodně dlouhé, i když každý jinak - první ze čtyř oobdobí podle některých výkladů trvalo skoro dva miliony našich let, poslední už ani půl milionu, a ještě jsou mezi nimi asi osm set let dlouhé přechody, což z toho nakonec dělá těch sedm věků. Těžko říct, kde jsme teď - někdo tvrdí, že už skoro na konci. Ale spíš bych řekl, že stvořitel vyhlásí poslední den brahmaticky, až ho to najednou napadne. A pak to prý pojede všechno znova, ostatně, už teď to jede znova, už to tu mockrát bylo. Má čtyři hlavy, tenhle Brahma, nebo aspoň obličeje, dívá se do všech stran a všechno vidí. Jestli ovšem z toho, co vidí, vyvozuje nějaké závěry, které se nás týkají, není jasné, spíš ne.

A pak je tu Vishnu - ten zabydlel svět lidmi a má lidi na starosti. Chodí mezi ně v různých podobách, napůl člověk, napůl lev, obr, trpaslík, při velké potopě byl ryba, ale taky může vypadat jako člověk a mít jméno: Krishna, Rama, Budha. Vishnovi už je dobré se zalíbit. On řídí znovuzrození a určuje, do čeho se převtělíme, jestli si trochu polepšíme nebo pohoršíme. Posuzuje to podle toho, jak moc jsme zlobili. A na úplném konci nás pošle do nového začátku, který může být hodně jiný, takže je o co se snažit. Tak je to v každém náboženství - snažte se lidičkové, poslouchejte vykladače a když budete poslušní a nezištní, můžete něco zajímavého získat.

A potom ten Mahesh - z něj jde trochu strach. Rozhoduje o míru a válkách a řídí smrt. Ale on není zlý. Lucifer, původně nejlepší z andělů, taky není žádný zloduch. On se jenom přihlásil do konkursu na ředitele pekla a komise ho vybrala ne proto, že je zlý, ale proto, že je spravedlivý. A zrovna tak Mahesh, zvaný Shiiva. Někdo tuhle práci dělat musí a neměl by to být nějaký hlupák. A to Shiiva rozhodně není. Jsou různé varianty hinduismu a jedna docela hodně rozšířená uznává právě Shiivu jako toho hlavního boha.

S variantami hinduismu je to vůbec zajímavé. Budhismus je prostě jednou z nich. Je to taková podvíra. On je hinduismus jako celek trochu problematický pojem, třeba ortodoxní Indická lidová strana bere hinduismus jako politický program plný rituálů, které utužují kázeň a zavádějí řád. A pokud jde o ten název, je vlastně trochu hanlivý, za hinduisty původně, kdysi dávno, označili Peršané všechny pohany žijící za řekou Indus a věřící nějakým nesmyslům.

permalink written by  ac on March 1, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Kde se jim zachce

Jaipur, India


Tady jsou v celém velkoměstě asi troje veřejné záchodky a ty jsou navíc tak veřejné, že se to vážně nedá. Pak jsou docela slušné v nákupních centrech a v McDonald's. Ovšem nejběžnější je čůrat prostě rovnou na ulici. Teda chlapi to tak dělají, ženskou jsem takhle ještě neviděl. A chodníky a zdi a stromy podle toho vypadají. Je to taková chlapama počůraná země.

A když mi pak ve škole student napíše na tabuli jméno indického národního ptáka jako pee-cock, tak se tomu začnu strašně smát a děti se ptají, čemu se směju. Chvíli jsem uvažoval, že jim to celé vysvětlím, ale pak jsem usoudil, že názornou metodu, kterou běžně používám, nemůžu použít, protože by mě za to vyloučili z učitelského sboru. Takže jsem jim jenom řekl, že tenhle pták je taky symbolem Indie, ovšem páv se píše jinak. Je to ten pták, co zobe hrášek.

permalink written by  ac on March 2, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Taxíkářská aritmetika

Jaipur, India


Včera jsem si řekl, že se jednou na tu svou odpolední kávu svezu. Hned na druhém rohu jsem řekl riksha-taxíkáři, kam chci jet, a on, že mě tam za stovku sveze. Tak jo. Po dvou kilometrech, což je asi třetina cesty, se mu to jeho třístopé vozidlo rozbilo a ne a nejelo dál. Vystoupil jsem a mávnul jsem na dalšího takového. A tenhle první, že ne, že volá pro pomoc a ta přijede a pojede se dál. Tak to jsem ignoroval a zeptal jsem se druhého, na kolika se dohodneme tady odsud do cíle. Řekl, že na osmdesáti. Vzal jsem dvacet a dával jsem je prvnímu. No to ne, to je málo, jenom za nastoupení je třicet! Tak teď už ale...

Proč mě, člověka, co se moc nerozčiluje, musí pořád všichni tak rozčilovat, že jsem v jednom kuse rozčílením bez sebe? Za nastoupení je třicet? Tak hele, já si za přestoupení účtuju šedesát, takže vrať tu dvacku a ještě deset přitlač, ty aritmete!

A teď už spustil hindsky. Snad to bylo něco o těžkém životě živitele rodiny a o skandálně ponižujícím postavení taxíkářů v indické společnosti, možná tam byl i rozklad toho, jak rozdílný význam má těch pár rupií pro něj a pro mě, připadalo mi totiž, že jsem v jeho závěrečné řeči slyšel číslo padesát jedna, což je směnný kurs mezi dolarem a rupií.

Když to celé skončil, řekl mi ten druhý: "Chce ještě deset."
A já: "Takže my dva budeme za sedmdesát?"
"No to ne, já chci osmdesát, jenom za nastoupení je třicet."
"Tak jedem."

Trochu jsem čekal, že za námi poběží a my budeme muset zajet mezi zelinářské stánky, abychom ho setřásli, ale nebude to snadné, protože on se nás bude držet za blatník a ve vlasech bude mít rozdrcená rajčata, za tričkem mrkev a v kapsách u kalhot kousky květáku. Ale zůstal nešťastně stát u své nepojízdné tříkolky s dvackou v ruce.

Já nevím, jaká je objektivní pravda, ale mám pocit, že jsem byl docela korektní.

permalink written by  ac on March 2, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Sám do slumu nelez

Jaipur, India


Chtěl jsem se jít znovu podívat do té nuzné čtvrti vedle školy. Vlezl jsem do těch úzkých uliček a šmejdil jsem po dvorcích a chlívkách. Jenomže posledně jsem s sebou měl pana principála, teď jsem byl sám. Za chvíli jsem měl v patách skupinu chlapů s pronikavými pohledy a s podezřívavým a současně podezřelým výrazem. Naoko jsem je ignoroval, ale měl jsem trochu strach. Asi jsem si dovolil moc. Skupina pronásledovatelů početně narůstala a připomínala hejno supů, kterých už je tolik, že si tu mršinu, kterou se živí, klidně sami udělají z něčeho živého a drzého. Byla to taková supina.

A potom se z jednoho chlívku ozvalo: "Good morning, Sir!" A vyběhl jeden žák čtvrté třídy a podával mi ruku. A za ním další děti, některé jsem znal, i když ne všechny. Tak on je to ten učitel! Tak to je jiná, ten sem může. Pojďte dál, pane učiteli, já jsem tady toho kluka otec.

Lemplové, kdybyste chodili na třídní schůzky, dávno byste mě znali a nemuseli jste tady vytvářet supiny.

permalink written by  ac on March 3, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Tady jsme vždycky my

Jaipur, India


U nás policajti občas kouknou, jestli někdo nezastavil autem na přechodu, že by mu dali pokutu. Ale moc na tomhle nevydělají, málokterý řidič takovou věc udělá. V Indii policajti na přechodech pro chodce parkují. Nejen s autem, ale s celou flotilou včetně motorek. Mám důkaz, vyfotil jsem to. Ale byl z toho problém. Hned po pořízení fotky na mě zezadu zbaběle udeřil jeden příslušník policejního sboru, co to tam fotím. Úřední prostory, armádní objekty a pořádkové síly se nesmějí fotografovat. Budu zatčen, připraven o foťák, vyšetřován, souzen a trestán. A ať mu ukážu, co jsem vyfotil a vysvětlím, proč jsem fotil. Ukázal jsem, vysvětlil jsem, nepochopil. Přechod pro chodce? Tady nikdo nepřechází, tady jsme vždycky my. A tahle věc natáčí taky video? Ukaž nějaké video. Proč točíš auta a krávy, co je na tom zajímavého? Máš tam nějaké zajímavé video? Tak jsem mu ukázal ten krátký film, jak na něm zmizím v papírové krabici... Co to? Jak? Všichni sem! Tady ten bílej předvádí neuvěřitelný kusy, pojďte se na to podívat! Ty taky, přestaň tam řídit dopravu a pojď sem - hele, co dělá s tou krabicí. A už zase jsme se rozcházeli jako přátelé, mám já to štěstí.

Kdyby mě opravdu zatkli, byl by to diplomatický skandál. Věřím, že naše šišlavé kníže by se mě z toho phůsehu pchi nejmenším pokusilo dostat, ale co kdyby se mu to zhovna nepodachilo?

permalink written by  ac on March 3, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Annual Function

Jaipur, India


Konala se dlouho očekávaná výroční školní besídka, na které se měla zúročit všechna ta muka, prožitá při nácviku tanců. A to samozřejmě nemyslím muka těch dětí, myslím ta svoje. Děti se dobře bavily a nemusely se učit. Já jsem celý den poslouchal dírou v podlaze dokola tři věci: "Zumtum, zumtum, papára", "Siňorita, siňorita" a "Tinglinga, dingalinga, tingalinga, dingalinga, tingalinga, dingalinga, ding". To je prý současný vrchol indického popového žebříčku.


Ale je pravda, že v těch kostýmech vypadaly ty děti v některých případech dobře. Byly i jiné případy, když byly třeba za květinky nebo za vojáky, to byla hrůza, ale když měly holky ty šaty, co mívají ty zdejší nevěsty, tak to vypadalo hezky. Objektivně nejhezčí bylo taneční vystoupení děvčat z páté třídy, to je ta, jejímž jsem v podstatě třídním učitelem. Objevily se i jiné objektivní názory, ale těmi, kdo je vyslovili, opovrhuji.


Přišli i sponsoři školy a různí čestní členové předsednictev neziskových organizací a každý měl projev - standardní šaškárna. Když pan principál přednášel svůj příspěvek o tom, že především musí být disciplina, strašně řval, nadával celé audienci a já jsem stál s foťákem přímo u toho reproduktoru a musel jsem si zacpat rukama uši, abych tam přežil. Hned mě začali fotit, že to je jako legrace, pan ředitel má zásadní projev a jeden z učitelů si zakrývá uši.

Všichni byli oblečení jak do plesu v opeře. Nebo - to zase ne, frak s šosy až ke kolenům, bílou vestu a bílého ručně vázaného motýlka jsem tam neviděl, ale obleky byly. Já jsem byl oblečený jako warlock, což úplně nezapadalo, ale všechno uvolnil hlavní sponsor, místní zpracovatel drahokamů, který přišel v ležérním oděvu a tím stanovil, co se smí. Dekorovali mě nějakým věncem z oranžových květů, podobných karafiátům a chtěli projev. Něco jsem řekl. Těm jejich projevům pronášeným v hindštině jsem v podstatě rozuměl, protože oni se nikdy neudrží a prokládají to anglickými úryvky. Nevím, proč to dělají. Angličtina je jedním z úředních indických jazyků, to je fakt, ale ta hindština tím musí strašně trpět, když do ní tu angličtinu cpou.

Vytratil jsem se dlouho před koncem. Byl tam se mnou Manu a musel jsem ho v rozumnou dobu přivést zpátky domů. Principál mi onehdy říkal, že se tam budou některým dětem předávat nějaké ceny, jestli bych chtěl být předavatelem. Jestli mě tam v noci na tohle potřeboval, tak jsem chyběl, třeba se to v pondělí dozvím.


permalink written by  ac on March 3, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Co se v mládí naučíš, ...

Jaipur, India


Když jsem bylo ještě tuze malé dítě, nanejvýš čtrnáct let, prodávala se v hračkářství pistolka Pic. Byla to plastová napodobenina revolveru, jehož bubínek se ovšem neotáčel. Byla v ní pružina, která se stlačovala tím, že se do hlavně zepředu zastrčila tyčka zakončená takovou hříbkovitou hlavičkou. Ta zapadla za zoubek na spoušti a čekala, až tu spoušť někdo zmáčkne a to pérko vystrčí tu střelu z hlavně. Na střele vepředu byla přísavka, která se měla udržet na terči, ale to se nikdy nepovedlo. My jsme tím doma stříleli do různých věcí. Zkoušeli jsme kdeco, ale pak někdo přinesl historku o švýcarském ostrostřelci Vilému Tellovi a bylo jasné, na co se bude střílet.

Ta tyčka s přísavkou byla v hlavni docela volně a stisknutí spouště stáhlo ten zadní konec střely vždycky trochu dolů, takže pistolka Pic poměrně spolehlivě zanášela směrem nahoru. Abyste tedy sestřelili jablko z hlavy vlastního bratra, museli jste vlastnímu bratrovi namířit střelnou zbraň přímo do ksichtu. To chtělo pevné nervy na obou stranách. Vycházeli jsme z matematické úvahy, že je nás tolik, že když toho polovinu vystřílíme, pořád ještě něco zbude. A nakonec jsme to přežili všichni, i když se mi někdy v noci zdá, že s námi jednu dobu žili ještě nějaký Ondřej a jakýsi Prokop, ale myslím, že bych si pamatoval, kdybych postřílel dvě devítiny svých sourozenců. Dva z mých bratrů jsou na invalidním vozíku, ale to není z toho.

Kromě toho, že se z pistole dalo střílet bratrům do obličeje, se s ní daly dělat další kousky. Třeba takové to točení na prstě, které předvádějí pistolníci ve filmech z divokého západu. To jsem dlouho cvičil. Můj dědeček, universitní profesor, který ze mě chtěl mít přinejmenším taky universitního profesora, se mě ptal, proč si hraju s pistolkou a zkouším s ní dělat hovadiny, místo abych studoval a připravoval se na vědeckou kariéru. Nevěděl jsem tenkrát, co mu na to mám říct.

Dneska už to vím, měl jsem mu říct: "Dědečku, až jednou v roce 2012, to ty už budeš šestadvacet let pod drnem, ale já budu pořád ještě kousek nad drnem a budu učitelem v Indii, jeden ze sígrů vytáhne plastovou pistolku a bude s ní machrovat a já mu řeknu: 'Půjč mi to. Tohle s tím umíš?' A zatočím s tím na prstě, ek, do, tin a namířím to na něj. To mi u všech těch sígrů zjedná respekt na několik dnů, dědečku."
A on by mi na to řekl: "Cože?"
A já bych mu řekl: "Až jednou v roce 2012..."
A on by řekl: "Já jsem ti rozuměl, Pavlíku, já jenom nevěřím svým uším. Asi tě zavedu na psychiatrii k profesoru Vondráčkovi, aby tě vyšetřil."

permalink written by  ac on March 4, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Dítě jako předmět krátkodobé spotřeby

Jaipur, India


Jezdci na motocyklech by měli mít helmu, a to nejen řidiči, ale i případní spolujezdci. To se tady ví a většinou se to i dodržuje. Ale malé dítě, které sedí úplně vepředu a poletí přes řídítka po hlavičce jako první, helmu zřejmě mít nemusí. Však je to taky jenom dítě, ještě jsme si ani nezvykli, že je tady s námi, takže ho když tak oželíme...


K jakému věku se člověk musí v téhle divočině prožít, aby mu pořídili aspoň tu helmu?


permalink written by  ac on March 4, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Je to stejná země

Jaipur, India


Mají tady Tančící dům jako u nás. (I když jim to tu možná tak nepřijde, protože jim tančí jenom to lešení.) Je to stejně vyspělá země jako ta naše.

Mají tady Komunistickou stranu jako u nás. Je to stejně zaostalá země jako ta naše.

Snad jim jejich komunisti slibují, že když povládnou, budou odpadky v kontejneru na odpadky a ne všude kolem něj...


permalink written by  ac on March 4, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Pooja - inteligentní krasavice

Jaipur, India


Vymyslel jsem jim takovou sportovní disciplinu, aby je (alespoň některé) bavila matematika. Funguje to nad všechna očekávání. Rozdělím tabuli svislou čárou na dvě poloviny a před každou postavím jednoho žáka, nejlíp holku s klukem. Pak nahoru napíšu jednoduchý příklad na zlomky a můžou počítat o závod. Na závěr si je postavím vedle sebe a vítězi zvednu ruku. Můžou se z toho zbláznit. Holky jsou lepší, pravidelně vyhrávají, moc výjimek není.

Nejlepší je Seema, na tu fakt nikdo nemá. To třeba nějaký kluk zezadu volá: "Já, pane, já! Jsem rychlej, vyberte mě!" A já na něj ukážu, věnuju mu drsný pohled a přísně se ho zeptám: "Tak ty si myslíš, že jsi rychlej?" A on jde opatrně k tabuli a tiše říká: "Seemu ne, pane, Seemu ne!" Na koho vypustím Seemu, nevyhraje. Ambiciózní Yashika ji jednou statečně vyzvala a dokázala s ní remizovat. Jednou.

Ale pak je tady Pooja, moje Pooja. Když se má něco počítat, není tak rychlá jako Seema, ale umí něco jiného: poznat, že se nemusí počítat. Když jsem napsal nahoru na tabuli dva tisíce pět set sedmnáct lomeno tři sta sedm mínus dva tisíce pět set sedmnáct lomeno tři sta sedm, ten kluk řekl něco tom, že to není fér, a začal si zoufale připravovat dlouhou zlomkovou čáru a takovou tu tabulku po straně, ve které oni si vždycky určí společného jmenovatele. Pooja se udiveně podívala na mě, pak zpátky na tabuli a pak vítězně zaječela "Nula!" a vykroužila na svojí půlce takovou nulu, že z toho byla málem diskvalifikace za přešlap přes půlící čáru.

permalink written by  ac on March 6, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Viewing 101 - 110 of 127 Entries
first | previous | next | last

View as Map View as Satellite Imagery View as Map with Satellite Imagery Show/Hide Info Labels Zoom Out Zoom In Zoom Out Zoom In
find city:
trip feed
author feed
trip kml
author kml

   

Blogabond v2.40.58.80 © 2024 Expat Software Consulting Services about : press : rss : privacy