Osoby:
Pako, cestující z Prahy do Delhi přes Dubai
slečna za recepční deskou salónku Emirates

Pako (přichází ke vstupu do salónku): Dobré ráno.

Slečna (usmívá se, jako by byla šílená): Dobré ráno! Krásné ráno! (Pravděpodobně je opravdu šílená.) Co pro vás mohu dnes udělat?

Pako: Jdu si sem někam napůl lehnout a vidím to tak, že budu potřebovat kafe.

Slečna: Velmi dobře, pane. Vadilo by vám ukázat mi palubní vstupenku?

Pako (vytahuje z batohu palubní vstupenku): Vůbec ne. Hele. (podává slečně)

Slečna (odebírá a zkoumá, používá klávesnici počítače): Bude to jenom jeden krátký okamžik, pane Pavle... Ááá, tak je mi to líto, ale vy nemáte přístup. Jste sice stříbrným členem, ovšem vaše čekací doba, vaše kilometráž a stav vašeho bodového konta nejsou dostatečné.

Pako: Bezva, jdu si dát kafe jinam. Rozumím, že vy pro mě nemůžete nic udělat...

Slečna (v mírné panice): Ale ne, počkejte! Určitě je něco, co pro vás můžu udělat... (zase používá klávesnici) Mám to! Povýším vás!

Pako: Tak to zírám. Zatím jste mě spíš dost ponížila tím, že jste mě vyhodila.

Slečna: Ale já jsem vás nevyhodila. Tak podívejte - tohle už neplatí (ukazuje s okázalým odporem na palubní vstupenku) a místo toho vám dám tohle. (vytahuje z tiskárny novou palubní vstupenku s nadpisem Business Class). Vaše nové sedadlo je 8C. A to je tedy hodně velký rozdíl.

Pako: A jak jsem si to zasloužil?

Slečna: Byl jste náhodně vybrán. Vidíte - ještě že jste sem zašel.

Pako: A nemohla byste mě náhodně pustit dovnitř?

Slečna: Hihi.

Pako (odchází)

--- konec dějství ---

A hele - nakonec sem to fakt vodpískal a na ten autobus sem šel. Nó, teda, vono to nebylo moc jednoduchý rozhodnutí. Spíš složitý. Zrovna sem vypad z toho biznysklásu v letadle a už abych se cpal do autobusu, kde se plive na zem a za jízdy se vodvíraj dvéře. Dost jako peklo. A to eště bylo tak, že sem měl přejet do místa, co se menuje Dhaula Kuan, a teprv tam najít autobus, co mě za šest hodin doveze do Jaipuru. A do Dhaula Kuan se jezdí z prvního terminálu a já byl na třetim. Takže první autobus, do kerýho sem vlez, byl jenom na přejezd k tomu jinýmu terminálu.

Na první zastávce na cestě autobusem přes Dhaula Kuan do Jaipuru sem se vypotácel ze dveří špinavýho vagónu a než sem našel ten další, přišla mi na voči cedule TICKETING OFFICE. Zašel sem tam a řek sem těm lidem, že mě eště neznaj, ale já sem ten, co se neska potřebuje dostat do Jaipuru. Koukli na vobrazovku, půlka vobrázku zase zelená, ale jiná půlka než prve na terminálu tři. A todle zelený místo, to je ale fakt volný, to voni ňák poznaj. A prodali mi ho, najednou to šlo. Akorát jim bylo divný, co dělám tam u nich, dyž to letí z trojky. A tam musim teď rychle mazat, je čas...

A dyž sem se po dvouhodinvý vokružní akci vrátil špinavej, poplivanej a zpocenej zase zpátky do bodu Á s letenkou nažmoulanou v unavený pazouře, řek sem si: „Todle už si, vole, nedělej, příště si ten lupen kup z domova. Takle akorát ušetříš prachy, ale trefí tě šlak.“ A to sou, myslim, moudrý slova.

Všechno je na svém místě, švába Česťu jsem ještě neviděl, ale to asi přijde, švábi jsou prý věční, něco jako Lenin.

Večer se pak pan domácí a Vinod Meena pohádali o moje peníze, ale mě do toho vůbec netahali. Pan domácí vyhrál.

Článek první - smluvní strany

Pronajímatel: pan domácí
Nájemník: Pako

Článek druhý - předmět pronájmu

Pronajímatel přenechá Nájemníkovi takový kutloch s postelí a s nějakým nábytkem, který se bude pořád měnit. Jednou si Pronajímatel z kutlochu něco odnese, jindy zase třeba něco přinese. K odnášení a přinášení Nájemníkových věcí nebude docházet (aspoň ne schválně), ale pro účely migrace nábytku, jak tady bylo řečeno ve smlouvě výše, se občas může v Nájemníkových věcech udělat trochu hokej.

Do kutlochu Nájemníkovi nikdo nepoleze. Výjimkou jsou děcka, která tam semo tamo asi vlítnou, protože těm neporučíš.

Článek třetí - doba pronájmu

Nájemník prohlašuje, že bude kutloch užívat po dobu osmi týdnů, i když posledně taky sliboval, že se zdrží, a pak to zkrátil, takže se to ještě uvidí.

Článek čtvrtý- jídlo

Pronajímatel se zavazuje Nájemníkovi vařit. Službu zajistí Hospodyní, ta to vždycky uvaří a Nájemník to sní. Nebude-li Nájemníkovi chutnat, řekne a Hospodyně to napraví. Maso nebude a Nájemníkovi to nevadí, stejně říkal už prve, že maso zas až tak nepotřebuje.

Článek pátý - pití

Nájemník se zdrží pití vody z vodovodu, alespoň po dobu, kdy vodovod funguje. Je to o zdraví, ta voda je divná. Nájemník bude pít vodu, o které Pronajímatel prohlásí, že prošla nějakým filtrem, který z ní udělal pitnou. Pronajímatel nemusí ten bájný filtr Nájemníkovi ukázat, Nájemník mu věří.

Pokud chce Nájemník naplnit vodou z vodovodu třeba vázu a strčit do toho kytku, může to zkusit, barevná věrnost však nemusí být ve všech případech zachována.

Článek šestý - mytí

U kutlochu je koupelka a v ní je často tekoucí voda. Pokud funguje vodovod, teče voda i při uzavřených otočných ventilech (dále též zkráceně kohoutky) z mnoha různých míst. Teplá voda nebude a Nájemníkovi to nevadí.

Článek sedmý - zamykání

Kutloch má vlastní domovní dveře, i když přes dům se tam dá taky chodit. Klíč je k dispozici v jednom exempláři a Nájemník ho obdrží. Pokud ho Nájemník někde ztratí, bude to dost malér. To by se pak chodilo pořád přes dům.

Článek osmý - opravy

Tuhle třeba praskla žárovka a nedalo se svítit, což nikdo nechce vydržet déle než tři dny, po které trvalo, než to někdo vyměnil. Nájemník si tyhle opravy může dělat sám, jako když si koupil tu žárovku, ale nikdo ho nenutí, Pronajímatel by to taky nějak zařídil.

Článek devátý - nájemné

Strany shodně prohlašují, že peníze nejsou v životě člověka to nejdůležitější. Ale z něčeho se to všechno platit musí, třeba jenom ty žárovky dokážou něco stát a Pronajímatel je klidně koupí. A taky je tady to jídlo, takže nějaké to placebo by se hodilo. Strany se nicméně dohodly, že platbu nájemného ponechají z nejrůznějších důvodů na mimosmluvním ujednání.

Článek desátý - závěrečná ustanovení

Pronajímatel a Nájemník shodně prohlašují, že jsou především přátelé, kteří chtějí naplno prožívat svůj citový život, pro nějž jsou komerční vztahy spíše přítěží.

Tuto dohodu uzavírají bez nátlaku a v atmosféře porozumění a klidu, i když to menší děcko zrovna teď pobíhá kolem a řve jako magor, což nikomu na klidu nepřidá.

V Jaipuru čtvrtého dne měsíce února roku 2013.

written by  ac on February 4, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

---

1 comment...

Až do té doby večer, co se stala ta zvláštní věc, se při výkonu služby nic zvláštního nestalo. Jeden z déle sloužících příslušníků si údajně vzpomněl, že minulý rok se zhruba v čase touhle dobou a v prostoru právě tady stalo úplně to samé. Při podávání zprávy začnu tím, co se při mojí službě stalo nejdřív.

Jezdili jsme naším terénním vozidlem Tata v našem okrsku Nirman Nagar. Projížděli jsme tam a zase zpátky po Kings Road od křižovatky s Ajmer Road až po takovou tu hromadu dvoumetrových betonových bloků, co odpadly z rozestavěné nadzemní dráhy. /O události se spadlými betonovými bloky píšeme ve zprávě z patnáctého prosince, protože ten den si stěžovala jedna matka, že se jí půlka dětí vrátila domů strašně polekaná. Ale to už jsme napsali a psaly to i noviny. Pamatuji si to, protože po nás velitelství chtělo vědět, co se stalo s druhou půlkou těch dětí, a my jsme to neuměli říct./ Takže dál než k tomu betonu jsme nejezdili, protože to nejde a v těch vedlejších ulicích je velká tma, tak se jim vyhýbáme. Porušování pořádku bychom tam stejně neviděli.

Přibližně v prostoru před prodejnou Vijay Electronics, ve které Vijay Atrapali prodává různé elektrické přístroje, ale v tom čase je neprodával, protože už byla noc, jsme viděli chodce, který šel pěšky a neměl žádné vozidlo. Nevěděli jsme, kam jde, a hned jsme poznali, že není zdejší národnosti, takže je to cizinec. Na naši výzvu, aby zastavil, se hned zastavil a choval se k nám přátelsky. Metodicky jsme jeho osobu vyzvali, aby nám ukázala doklady a vysvětlila činnost. Udělali jsme to v anglickém jazyce, protože se jednalo o cizího státního příslušníka. Znění otázky jsme mezi sebou krátce konzultovali. Cizinec naší otázce rozuměl, velmi pravděpodobně ji i čekal. Ukázal nám cestovní pas. Byla v něm fotografie, na které si byl dostatečně podobný, a dále dvě víza pro vstup do naší země, z nichž jedno bylo už rok staré, ale to druhé bylo platné. V pasu byla vložena též kopie formuláře o registraci pobytu ve městě Jaipur opatřená razítkem Městského úřadu. Ubytovatelem cizince je H. K. Jha, desátník Nitesh Raha, řekl, že ho zná.

Desátník Raha taky prohlásil, že jednoho cizince v tomto místě zadržel se svým družstvem už před rokem a že si myslí, že jde o stejného cizince, který bydlí na stejném místě a přichází ve stejnou dobu ze stejného směru. Nitesh říkal, že z toho jde strach, že je to jako by se opakoval čas. Řekl to cizinci, ale ten mu nerozuměl, přestože otázku opakoval a podruhé mluvil hlasitěji. Pak se ho zeptal ještě jednou anglicky a zadržený mu už rozuměl. Potvrdil to a přiznal se, že je to zase on, a žertoval, že je pěkné se po čase znovu potkat. Desátník Raha se smál, za což jsem ho nepokáral, protože mi to taky připadalo zábavné, i když já jsem se nesmál.

Bylo těžké posoudit, jestli cizinec představuje nebezpečí pro naši oblast, protože byla tma. Minulý rok ho družstvo odvezlo na adresu ubytování, ale já jsem to nenařídil. Vrátil jsem mu jeho doklady a dovolil jsem mu odejít směrem do kolonie, kde byl podle formuláře ubytován. Pozorováním jsem ověřil, že šel opravdu tam. Před průchodem bránou nám ještě zamával. To jsme přijali jako přátelské gesto.

Niteshe, který opakoval, že ho příhoda vyděsila, jsem pokáral za nedostatek odvahy.

Radjiv K. Bajaj
velitel strážního družstva

written by  ac on February 7, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

---

comment on this...

"If you do not want my peaches, do not shake my tree!"

Hmm... Zrovna tohle už jsem skoro zapomněl. Asi ho začnu zase používat.

http://youtu.be/JsIJ0Ka6_Bc

written by  ac on February 11, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

---

comment on this...

Z naučného slovníku:
Onion is known for its multi-layered structure which seems never to end when you search through it.