Taky mi jednou předvedli, co se naučili, a hned po mně chtěli, abych taky zatančil. Já tančím ještě asi o tři řády hůř než kreslím, to už jsme limitně někde pod nulou. Ale takový ten krok na tři doby, ať už se jmenuje jakkoliv, jsem jim předvedl a zapíval jsem jim k tomu Boleslav, Boleslav, překrásné město. A oni se mi začali točit jak prdlí a padali a zase vstávali a znova se točili a řvali Boleslav a já jsem se dojetím málem rozplakal. Nenatočil jsem to, což je velká škoda, to už se nebude opakovat. Načež jsem je vzal do pokračovacích a oni dělali jive s otočkou a to byla taková divočina! Podupali jsme nějaké sešity a krabičky s obědem a když se mi tam jeden málem zřítil do toho roštu z armatur, co zakrývá díru v podlaze, musel jsem vyhlásit konec. Nic se vlastně nestalo, já jsem u té díry čekal a chytil jsem ho, ale už to fakt bylo moc.

Musím ovšem uznat, že ta školní taneční průprava je na nich vidět. Všechny ženské při chůzi vrtí zadkem a nepotřebují k tomu jehlové podpatky jako Italky. Nejlíp vrtí hospodyně. Možná všechny hospodyně, ale ta moje je v tom nejlepší - teda myslím hospodyni pana domácího. Ta to snad ani nemá ze školy, ta to má od přirození, jí to nadělil sám Hospodyň.