Marienplatz
our host Antonio n 2 of his friends met us for dinner. as we were going to get a drink somewhere else, we chance upon Paulaner booths. they were giving out free beers to celebrate FC Bayern winning the national championship. needless to say, there were loads of people there queuing for beers! d most impressive part is, there's no pushing or shoving or any aggressive behaviors at all during the queuing! although there's a number of drunks after like 1-2 hours. but still, no fights or things like that.
Schloss Nymphenburg
Englischer Gartenalso known as English Garden. so many people we met earlier on told us we MUST see d English Garden when we go to Munich. so we did. it's d 2nd biggest city park in Europe (after Richmond Park in London) covering 3.7km². it's really really nice to be walking in d park. it was all peaceful n quiet (least when we were there!), no sounds of traffic, just birds' chirping n sound of running waters... d busy city life just disappear into the tranquility of the huge garden. we didn't managed to have a picnic here (cos d grass was still wet fr d rain earlier) but we had coffee in d really nice cafe restaurant near d Chinesischer Turm.
well, how can i leave Munich without the infamous big mug of beer!
My first Europe trip blog is about The Toy's Museum on Munich pizza. Well, i'd never known there is a Toy's Museum before i've been there. As i know, most of museums are about art or histoy stories.
This museum is very small, the building looks like a lighthouse.If you dont read the sign you might miss it to visit.
The conservator is middleaged woman.she is very kind and she always has smiling on her face. When she saw me,she asked me if I was a student. I said no.....Its very entertaining, each time when i visited museums or some place where need to buy tickets, they always ask me if i am a student, even when i am in China! well, I really hope i am still a student , then i can save my money.... BUT I AM NOT!!.:p
....WHEN I TOOK THE PICTURES, IT MADE ME BACK TO MY CHILDHOOD.....
Cestování schengenským prostorem by zřejmě nebylo tak zábávné bez neustálých kontrol našich bavorských přátel. Neunikli jsme jim ani tentokrát a hned několik kilometrů za Rozvadovem už do našeho autobusu nastoupilo nekompromisní duo v civilu à la Simir & Tom. Drsný pohled německého pohraničníka na moji fotku z roku 2001 naznačoval, že s mým starým pasem si na této výpravě užiju ještě hodně legrace.
Před druhou hodinou odpolední jsme konečně dorazili do bavorské metropole a zpočátku jsem trochu litoval toho, že jsem byl příliš líný si zjistit, kde vlastně to hlavní autobusové nádraží vůbec leží, neboť kromě Allianz arény se rozprostírala kolem zastávek pouze průmyslová zástavba a obří parkoviště. Po krátké cestě jsme ale brzy našly stanici S-bahn, takže se žádné komplikace nakonec nekonaly. Ve vlaku jsem si při konverzaci se spolucestující maminkou-domorodkyní řekl, že tu budu mluvit jenom německy, protože příležitostí k využití goethova jazyka v Praze se mi příliš nedostává. A k mému překvapení to docela šlo.
Horko, které panovalo na Marienplatz bylo jen slabým odvarem toho toho, co nás mělo čekat hned druhý den; přesto jsme se celkem rychle usadili v chládku kašny u Frauenkirche a přemýšleli, co v Mnichově podniknout. Za rohem jsme pak objevili Jagd und Fischeraimuseum, takže otázka programu byla velice rychle vyřešena.
V muzeu jsme byli jediní návštěvníci a chládek uvnitř nabízel vítanou změnou oproti výhni, která panovala venku. Během expozice jsem si rozšířil znalosti o mezidruhové kopulaci lesní zvěře. Bylo to poučné.
Zbytek bloumání Mnichovem za zmínku moc nestojí. Když jsme ale relaxovali před šestou hodinou v parku poblíž národního divadla, vytrhl mě z letargie zvonící telefon. Na druhém konci se ozýval medový hlas naší telavivské hostitelky Hadíl, která se zajímala o číslo našeho letu. Byl čas vyrazit na letiště.
Letadlo odlétalo až před půlnocí, takže nás ani nemrzelo, že jsme nastoupili na "couravou" linku S-bahn a než jsme doputovali na letiště, stihli jsme projet všechny prdelní předměstí Mnichova. Letiště Franze Josefa Strausse mě docela překvapilo svojí rozlehlostí. Na terminál 1F jsme se tak trmáceli docela dlouho (zato jsme mohli obdivovat opravdu krásné, moderní budovy letiště).
V odbavovací hale nás čekalo nekonečné martyrium kontrol, které díkybohu nebyly tak důkladné jako kdybychom letěli s izraelským El Alem. Únavu z nekonečných front jsme pak spláchli vychlazeným Weißbier v téměř výhradně židovské společnosti na letištním baru a já jsem byl upřímně rád, že hebrejské konverzaci ostatních s barmanem celkem rozumím. Půlrok v ulpanu přinesl svoje ovoce.
Před půlnocí už jsme se konečně dostali do letadla a odlepili se od země. Ač znaven, usnout se mi nedařilo a tak jsem si krátil čas s Frankfurter Allgemeine Zeitung a sledováním klasického Kačera Donalda na palubní obrazovce. Někde zhruba nad Krétou se mi pak konečně podařilo alespoň na chvíli usnout.