Loading...
Start a new Travel Blog! Blogabond Home Maps People Photos My Stuff

ac

190 Blog Entries
3 Trips
1390 Photos

Trips:

IndiaJourney
TrippinInTheeYah
BeMyNepal

Shorthand link:

http://blogabond.com/ac




Haven Ice Day

Jaipur, India

Zase jsem byl nakupovat v easyday. Pokladní, který obsluhoval pána přede mnou, bral jeho věci a při každé položce se podíval omluvně na mě, že jako ještě chvíli a bude se mi věnovat. Ten první zákazník z toho nemohl mít dobrý pocit, byl tomu pokladnímu zjevně na obtíž. Nemají tu servilitu k cizincům ve správné rovnováze k úctě k vlastním.

A když pak udělal účet mně, smál se a řekl mi "Have a nice day". A já, že by bylo tak jako stylové, kdyby říkal "Have an easy day". A teď to přišlo: "Cože?" "No, have a nice day se říká běžně, ale tady by se mohlo říkat have an easy day, je to taky takové zdvořilostní a navíc je to brandová reklama." A už přichází vedoucí, co se děje? Prodavač větě "have a nice day" totiž ani nerozumí, on ji umí jenom říkat. Vedoucí naštěstí chápe, což mi dost ulevilo. Vedle skladu mají celu předběžného zadržení pro chycené zloděje, taky jsem mohl být tam až do příjezdu úředního tlumočníka... Vedoucí vysvětluje pokladnímu, jak jsem úžasně vtipný, a píše mu to na papír. Na útržku termopapíru z tiskárny účtenek se ale písmena moc neudrží, jde to ztuha. Nakonec to máme: HAVEN ICE DAY! To mu tam fakt napsal a pod to připsal: HAVEN EASYDAY. A řekl mu (snad), že to druhé je vtipnější. Moc jsme se nasmáli a oba se se mnou rozloučili slovy "have an easy day", i když oni by to napsali jinak.

Až se mě po letech někdo zeptá, co jsem kdy dělal, řeknu mu mimo jiné: "Byl jsem v Indii."
"Neříkejte. A co jste dělal v Indii?"
"Učil jsem tam trochu angličtinu."
"A kde?"
"Ále - v samoobsluze."
"No tohle! A kdo to po vás chtěl?"
"Nikdo."
"Tak proč jste to dělal?"
"Já jsem takový protivný profesorský typ."
"A chcete si o tom promluvit?"
"No jasně, proto jsem tady, pane doktore."

permalink written by  ac on February 8, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Posloupnost

Jaipur, India

Přišel za mnou místní učitel matematiky a přinesl mi ukázat učební text, který používá. Byly to takové kvizové otázky. Některé úlohy byly jako z Leacockových Literárních poklesků: Iks nádeníků má čerpat vodu do nádrže, ale pět jich onemocní, takže to nebudou mít hotové za devět, ale za dvanáct hodin, kolik je iks? Nebo tam bylo: dojdeme-li určitým postupem od čísla pět k číslu třicet, dojdeme stejným postupem od čísla osm k číslu devět, devatenáct, čtyřicet devět nebo šedesát devět? A které z čísel v posloupnosti 2,10,30,68,120,222 tam nepatří?

No, prostě něco bylo lehké a něco docela těžké. Já jsem si myslel, že se mi jde pochlubit a že mě chce pozlobit, jestli to jako dám. Ale bylo to jinak: on to nevěděl a chtěl to spočítat. Zrovna tyhle tři, co jsem tady napsal, nedovedl. A to třetí, to fakt není sranda, aspoň pro mě teda ne. Ale nakonec jsem vyřešil i to. Byl rád.

permalink written by  ac on February 8, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Gramatický sňatek

Jaipur, India

Nechtěly pochopit, že na otázku se odpovídá už jenom tím pomocným nebo modálním slovesem. Já jsem jim tedy o modálním slovesu nic nevykládal, to by bylo na dlouho a žádná divadelní scénka by jim to nepřiblížila, já jsem je jenom pořád dokola bifloval, že když ta otázka začíná "do you" nebo "can you" nebo "will you", tak už mě v odpovědi nic jiného než "do" nebo "can" nebo "will" nezajímá. A ony to pořád dokola nechápaly. Připadalo jim, že takhle krátce se odpovědět nedá.

Tak jsem jim řekl, že jim něco předvedu, a na místě jsem tam dva z nich oddal. To byla prča. Vyvolal jsem si k tabuli holku a kluka, postavil jsem je vedle sebe a zeptal jsem se jeho, jestli ji chce za ženu. Ten vůbec nevěděl, která bije, dobře mu tak, nařídil jsem mu, ať řekne "I do", a on to řekl. Pak jsem se zeptal jí a ona vykřikla "No!". To bylo sice sémanticky docela srozumitelné, ale syntakticky to mělo nějaké mouchy, takže jsem jí to neuznal a ona nakonec s nechutí musela taky říct "I do".

A tak snad všichni viděli a slyšeli, jak můžou tři písmena člověku s tím životem zatočit. Já vím, trochu arranged marriage, ale na to jsou přece tady v Hindii zvyklí. A možná bude tenhle učitelem sjednaný svazek sígrovi a Yashice klapat líp než mnohé jiné, údajně lásečné, které znám. Jasně - byli to sígr a Yashica a řeknu vám proč: Pootu bych sígrovi nikdy nedal! V životě! V žádném ze sedmi životů, na které se tady věří.

permalink written by  ac on February 8, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Jednou takhle po přechodu...

Jaipur, India

Přechod pro chodce je pojem, který v Indii zřejmě zanechali Britové, ale nestihli ho nějak koncepčně evangelizovat. Asi si tady někdo přečetl, že celkový počet namalovaných přechodů přispívá do koeficientu civilizovanosti země, tak jich nějaké množství nasekali a moc se neohlíželi na to, že většinou vedou do zdi. Jenom blázen by po nich přecházel. Navíc si moc nepomohli, protože počet přechodů přispívá do koeficientu civilizovanosti zhruba stejnou váhou, jako průměrná cena harpuny do inflačního koše. Jeden z přechodů jsem zkusil a musím to potvrdit: jenom blázen.

permalink written by  ac on February 7, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Zase zpívaly

Jaipur, India

A zase zpívaly, ono je to totiž to jediné, na co se dokážou soustředit.

A přidal jsem to na

http://www.youtube.com/Indianeer

permalink written by  ac on February 7, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Škoda LAURA?

Jaipur, India

Když jim hrozí, že se zpozdí,
šlápnou na to, vjedou do zdi.
Auto jim pak trčí ze zdi,
takhle oni tady jezdí.

Teda že tady řídí auta a motorky hodně po svém a hodně jako blázni, to už jsem shledal, ale že tady taky bláznivě a po svém auta přejmenovávají, to mě zase překvapilo. Škoda LAURA - jestli tu najdu ještě Škoda LASKY, vyvalím sudy.


permalink written by  ac on February 6, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Sígr, Yashica a hlavně Poota

Jaipur, India

Ten můj osobní sígr je teda dáreček. Jeho hustota je až odzbrojující. Myslím, že jsem říkal, že si mě oblíbil, že jo? No - tak je to jinak: on si dělá srandu z celýho světa, takže ze mě taky. On tam sedí a do toho sešitu si nic ne a nezapíše. A teď já mu říkám: "Nezevluj, ty lemro, přepiš si ty příklady na zlomky do sešitu a spočítej to." A on "yes sir, yes sir" a vezme ten sešit a nic. Normálně do něj čmárá nějaké čáry a musí vědět, že se dívám. A já zase: "Co to je? Počítej!" "Yes sir, yes sir." "Já nechci slyšet yes sir, já chci vidět, jak počítáš." A on, kolik je prý hodin: "What is your time sir?" To už jsem se ale vytočil: "Můj čas je můj čas a tvůj právě vypršel. Pochoduj do kouta." A on, když byl v tom koutě, hned sám zvednul ruce nad hlavu. To je ten zdejší trest. Manu, syn hospodyně, mi říkal, že v jejich škole to tak taky dělají. Nechal jsem sígra v koutě pěkně s rukama nad hlavou.

Sígrova spolužačka Poota - to je něco úplně jiného. Šikovná. Ta dokáže převést na společného jmenovatele i zlomky, se kterými já mám problém. Udělá si po straně takovou čtvercovou tabulku, takovou mřížku, a v ní si všechna ta čísla rozloží na prvočinitele, pak si poškrtá ty nadbytečné, pronásobí to a má to. Moc teda neví, co dělá, jenom opakuje nějaký naučený postup, ale opakuje ho ukrutně dobře. A taky hezky zpívá a když je učím rýmovat, skoro vždycky má ten rým jako první. Ona nepokřikuje a neběhá k tabuli jako ostatní, ale já to na ní vidím, že to ví. Ještě je tam Yashica, taky šikovná, ale dost šprtka. To ona se mě ptala, jaký je opak slova "ripe". A ta si právě nemůže pomoct a odpověď ječí přes celou třídu a mává rukama a ostatní pak můžou jenom opakovat, co slyšeli od ní. Prostě - Poota je lepší. Někomu by mohlo připadat, že jí i trochu nadržuju, že když mi třeba přinese výsledný zlomek, který není úplně zkrácený, tak že já jí to uznám. A je to tak.

permalink written by  ac on February 6, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Oslava

Jaipur, India

Odpoledne mi hospodyně ukazovala, jak umí skákat přes švihadlo. Umí to dobře. Ani nedělá meziskok. Prostě co švih, to skok. To já snad ani neumím. Taky mi vysvětlovala, jak se švihadlo řekne hindsky. Je to na dvě slova jako v angličtině a mám podezření, že to druhé slovo je kunda. Nijak jsem si to znovu neověřoval, přišlo mi hloupé vést s dámou podobný rozhovor.

Dítěti pana ředitele byly tři roky. Na večerní oslavu jsem prostě musel přijít. Jsou věci, o nichž se tady diskuse nevedou. Koupil jsem v easyday kindervejce s nápisem "nevhodné pro děti do tří let věku" (takže v našem případě vhodné) a pod večerem jsem vyrazil běžnou trasou do školy. Pan ředitel a jeho rodina tam bydlí.

Na místě byla banda tříletých paznechtů, kteří tancovali na nějaké indické techno a dělali to dost dobře. S tím právě tříletým dítětem mám od začátku velký problém, já nevím, co je to zač, a je mi krajně trapné se zeptat. Asi je to kluk. Má klučičí oblečení, hraje si s autíčky, pere se se všemi kolem... Ale proč mu nechali do obou uší vsadit náušnice s kamínky? Ne ty, co visí, jsou to jenom kameny přímo na dolním uchu. Holky mají kameny v nose, dospělé ženské mají propíchnuté nosy úplně všechny, ale kameny v klučičích uších jsem viděl zatím jenom u tohohle jednoho dítěte. Naopadlo mě, že bych mu mohl nějak prozkoumat rozkrok. Kdybych to dělal při tanci a kráčel při tom měsíční chůzí jako Michael Jackson, nikomu by to nemuselo připadat divné, ale neumím měsíční chůzi. (Michael je, zdá se, hvězdou mého cestovatelského deníku, tohle je už podruhé, co jsem se do něj pustil. Asi s ním mám nějaký problém. Neměl bych si o tom s někým promluvit? Možná ano, obzvláště s přihlédnutím k tomu, že další postavou, na niž se opakovaně odkazuji, je kromě M.J. ještě A.H.)

Tak - a teď dvě věci: kolena a balónky. Pořád se objevuje něco poučného. Napřed kolena. Vidím to takhle: za dávných časů, milé děti, kdy civilizace byla v plenkách, v samoobsluhách byl nevěřitelný chaos a místo front u pokladen byly takové neorganizované shluky lidí a vozíků, na peníze zpátky od pokladního se čekalo dalších patnáct minut, až někdo ze zákazníků pustí nějaké drobné, přičemž pokladní si ty dluhy mezitím psal propiskou na zpocenou dlaň, na křižovatkách měly přednost volně kráčející krávy, ... Ne, moment! Musím si začít znova, to, co popisuju, je dnešní Indie. Takže ještě jednou: za dávných časů, kdy po stranách ulic ležely páchnoucí odpadky a pitná voda se říkalo tomu, co nemělo žádnou okem viditelnou barvu, ... Ne, už zase. Tak ještě jednou: za dávných časů vyjadřovali při setkání jedni lidé druhým úctu tak, že před nimi padli na zem a políbili jim nohu někde dostatečně nízko, stačilo pod kolenem. Asi to tenkrát bylo proveditelné, protože na zemi ještě nebylo tolik odpadků a na celý úkon bylo dost místa i v samoobsluze, kde nebyl takový bordel (to je, děti, nepořádek). Dnes už se to dělá jinak. Když přijde někdo vážený, třeba prateta na oslavu třetích narozenin prasynovce (možná praneteře, ale nebudeme to komplikovat), ti méně vážení k pratetě přistupují, s lehkou úklonou se jí jednou rukou dotknou pod kolenem a tou samou rukou si pak sáhnou někam k hlavě - na rameno, na obličej, nebo si tu ruku políbí. Mně to už předtím dělaly některé děti a já jsem to nechápal, takže teď už mám jasno, já jsem taková jejich prateta.

A balónky - to bylo fakt dost dobrý. Oni před oslavou vezmou balónek a než ho nafouknou, nacpou do něj bonbónky, nějaké malé nebo alespoň úzké, aby prošly tím nafukovacím hrdlem. Pak to už konečně nafouknou a pověsí to nad slaveniště. A vrcholem oslavy je distribuce cukrátek po hrací ploše. Balónky se nepropichují špendlíkem, ale zapálenou sirkou - asi to nějak umocňuje výbuch. A ti miniaturní lidi se vrhnou na zem a sbírají ty bonbóny. Samozřejmě je potřeba mít v zásobě další, protože těm, co nic nenajdou a brečí, je potřeba nějaké podstrčit. Na druhý výbuch už jsem si nějaké opatřil. Našel jsem je v misce na skříni, kam děti nevidí.

A pak už bylo deset a já jsem věděl, že za druhým rohem od místa, kde bydlím, čeká skupinka policajtů, aby mě načapala, jak v noci courám, takže jsem se rozloučil a spolkla mě tma.

permalink written by  ac on February 5, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Těžký život špióna

Jaipur, India

Pěší tůra byla, zase. Došel jsem až k hinduistickému chrámu, jednomu z mnoha, co tu všude jsou. Zul jsem si povinně boty a dal jsem je za jednu rupii do úschovy. V chrámu a jeho okolí se nesmí fotit, takže se mi docela hodila moje špionážní kamera, kterou mám ve slunečních brýlích. V dlani mám malou vysílačku, na které je spoušť. Takže tam stojím, dlouze si prohlížím vnitřek toho chrámu, hlídající voják mě pozoruje, jestli nefotím, druhý voják vyvádí nějakého turistu, který zkoušel fotit mobilem, a já mrskám jednu fotku za druhou svou špionážní kamerou. Život špióna je nebezpečný, ale zábavný. Ty fotky většinou nestojí za nic, jsou rozmazané a tmavé a je na nich úplně něco jiného, něž jsem chtěl. Ale ten nešťastník, co ho vyvedli, neměl vůbec nic.

Ale jindy je zase špionážní kamera nevýhodou. Šel jsem kolem stavby. Nějaká Indka tam brala cihly z hromady a dávala si je na hlavu. Měla jich tam aspoň šest! Tak to jsem potřeboval vyfotit. Postavil jsem se před ni a pevně jsem se rozkročil, abych měl stabilní obraz. Sáhl jsem do kapsy pro spoušť a už jsem to skoro měl. Jenže by asi bylo lepší, kdybych měl normálně v ruce foťák, protože takhle ona nevěděla, co mám vlastně v plánu. Vzala z hromady další cihlu a hodila ji po mně. Mazal jsem odtamtud jako Britové v sedumaštyrycátym a fotku nemám.

Cestou zpátky jsem se stavil v jednom ze zdejších shopping mallů. Byla tam Costa, dal jsem si latté.
"Nejsi nějaký známý herec?" ptal se mě prodavač.
"To nejsem."
"Nebo sportovec?"
"Znamená to, že ti můžu za to kafe zaplatit autogramem do památníčku?"
"Ne, to ne, to by nešlo."
"Tak to přiznávám, že nejsem ani sportovec."
"Odkud já tě znám? A nešel jsi dneska ráno proti mě po chodníku u Polo Clubu?"
"Po chodníku u Polo Clubu jsem dneska ráno šel."
"Tak proto tě znám! A že si na mě nepamatuješ..."
"Omlouvám se, já mám v téhle zemi opakovaný problém s obličejem. Ne se svým, s obličejem kohokoliv jiného. Těžko si je pamatuju. Cukr nechci. A to víčko si tam nacvaknu sám."

Herec! Nemine den, abych se něčemu nedivil.

permalink written by  ac on February 5, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Soukromí

Jaipur, India

Každý z nás visí na nějakém provázku, na jehož druhém konci je někdo nebo něco, od čeho se nám nedaří se odpoutat. Někdo máme těch provázků i víc. Říkali to v seriálu How I Met Your Mother a já myslím, že měli pravdu. Odpoutání a propuštění z druhé strany se nedočkáme, na opačném konci pro ně není důvod, musíme to udělat sami. Za tu dobu, co jsem tady, už se mi podařilo přetrhnout dva ze tří provázků, na nichž jsem visel. Ten třetí je napnutý k prasknutí (a nejsem to já, kdo ho tak napíná) a možná se už brzy přetrhne sám.

Ale zpátky k tématu: Indie. Někdy mě to tu štve, třeba teď. Já nechci dělat baviče na plný úvazek, já se občas potřebuju svalit a hodinu ležet bez hnutí. Nebo dvě. Nebo tři. A ne, že pan domácí číhá, až se přišourám z práce, a hned ťuká (neměj strach, Pavel, já vždycky zaťukám, já respektuju soukromí). A jestli prý ten můj počítač přečte tohle cédéčko, jsou na něm fotky, na kterých je on, pan domácí, když byl tuhle výletem v Kuala Lumpur. Nějak to nevyšlo, disk se jevil jako nečitelný (jestli vás napadlo, že jsem to nějak zařídil, aby byl nečitelný, tak to máte teda nápady jako já). Ale tady chlapec je do počítačů velký fanda, nebyla by tam nějaká hra? No - nebyla. A jdu si lehnout, bolí mě záda.

Záda? To není problém, víš co je, Pavel, nejlepší na bolavá záda? Vím. Ne, počkej, ty mi nerozumíš, já ti to chci říct, co je nejlepší. Ale rozumím, ale já už to vím. Jdu si lehnout. Ne, počkej, můj dobrý známý je terapista, rád tě pozná, dáte řeč, má cizince rád. A hodně fotí, jako já, má spoustu fotek, to budeš koukat. Fakt si chci jít lehnout. Taky mě bolí v krku, z toho, jak celý den řvu na ty malý hovada a dejchám ten prach z křídy. Tak na to jsou takové pilulky. Jmenujou se... počkej, nikam nechoď, já si vzpomenu... Jmenujou se... A vůbec - dal jsem ti ten papír s hindskými frázemi, už ses je naučil? Nenaučil? Ale to je chyba, kdybys jako učitel mluvil na ty děti hindsky, hned by to bylo jinak. Já bych u vás v Čechosláviji mluvil jenom čechoslávsky, to je vždycky nejlepší.

...poseru, vážně poseru...

permalink written by  ac on February 4, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment
Viewing 141 - 150 of 190 Entries
first | previous | next | last



author feed
 author kml

Heading South?

Online Spanish lessons with a live personal tutor FairTutor can hook you up with Online Spanish lessons with a live personal tutor. It's pretty sweet! Online Spanish lessons with a live personal tutor www.fairtutor.com
Navigate
Home
Find Blogs
Find People
Find Places
Find Photos
Browse Tags
Make Maps
Write a Blog Entry
search
Login

go
create a new account



   

Blogabond v2.40.58.80 © 2024 Expat Software Consulting Services about : press : rss : privacy
View as Map View as Satellite Imagery View as Map with Satellite Imagery Show/Hide Info Labels Zoom Out Zoom In Zoom Out Zoom In
find city: