It Draws Near

Yesterday I learnt that for the climax event of our expedition, a helicopter will be summoned to replace the monoplane aircraft that was planned so far. Cool. That could get us little closer to the Mountain and move the entire action one or two thousand feet higher, I believe.

written by  ac on October 17, 2012 from Praha, Czech Republic
from the travel blog: BeMyNepal
Send a Compliment

---

comment on this...

Hned jsem se zapojil do vědecké disputace o tom, že není žádná pravda, že v místě, kde se právě stala nehoda, se hned tak nestane další. Dvě za sebou jsou prý ještě méně pravděpodobné než jedna, takže je hned bezpečnější být v letadle zrovna tam. Kecy. Pravděpodobnost se na tohle neptá, to riziko je pořád stejné. Dalo mi práci přesvědčit veškerou audienci, kdo je tu nejchytřejší (že jako já) a ať mě neutěšují, že mám být v pohodě, protože to já budu, ale ne na základě pseudovědeckých blábolů.

A pak najednou někdo řekl: "A to letadlo se srazilo s ptákem? Tak teď je tam ale o ptáka míň. To tu pravděpodobnost přece snižuje!" A mně tak sklaplo, až to cvaklo. To je pravda. Prohrál jsem.

A teď už musím jít. Jdu vrátit universitní diplom.

.........................

One Bird Down

I watched some videos of landing and takeoff from Lukla airport. Impressive. The runway is short, there is rock walls around and an abyss. Most dangerous civil airport in the world, they say. We’ll check it out. There was a plane crash lately on a flight from Kathmandu to here. But it was just few minutes after takeoff and the plane hit a bird or a flock of birds, perhaps. So which place is most dangerous now?

About that: I got involved in a scientific dispute about probability of accidents. It is not true that on the spot a crash happened the probability of another one is reduced, based on some primitive calculation that two consecutive mishaps are even less probable than one. Boarding a plane in place and time of a recent accident is safer? Crap. It took me time to convince the audience who is most educated in mathematics here (meaning me) and that there is no need to keep me cool about the flight. I will be fine, anyway, but not using scientifically incorrect explanations.

And then someone said: "The accident was a bird encounter, that right? So there is one bird down there. And it should lower the likelihood of another crash, should it not?" And my jawbone fell with a click. That was correct. I was defeated.

Got to go now. I am returning my university diploma.

A já mu dám zase na chvíli pokoj a na něco se ho zeptám zase až za pár dnů. A tak plyne čas a už zbývá jen měsíc.

.........................

One Month to Go...

One month, give or take nil and off I go. There is barely what makes me happy here. I exchange mails with the Americans who organize the trip, chatting about bollocks. I ask about the gear, and if I will be allowed to wear a camcorder on my head, and stuff. And they answer that they cannot be much specific about the gear at the moment, but they will find this out for me, and they CAN be specific about the camcorder and the answer is NO. And stuff.

And I will give them a short breathing moment now and I will come with some more questions later on. And that is how my time is bid and only a month is left.

Od příštího týdne už probíhají jenom zkoušky, moje zdejší učitelská kariéra končí. Budu se teď ohlížet. Je spousta tvrzení o Indii, o Indech, o mně nebo tak vůbec, která jsem považoval za pravdivá a tady se to buď potvrdilo nebo se ukázal opak.

1. Britové pro Indii opravdu hodně udělali, ještě že je Indie měla.
Tak to je, myslím, omyl. Už jsem to říkal jinde a musím to zopakovat: obávám se, že naše civilizace, představovaná v Indii Brity, úplně narušila proces, který mohl mít nějaký přínosný výsledek. Lidé v Indii jsou zvyklí žít tak strašně jinak než my, že jsme je raději měli nechat rozvíjet jejich způsob života a jenom se těšit, že dospějí k něčemu, co by nás mohlo poučit. Místo toho jsme je vtáhli do našich problémů. S plnou hubou keců o tom, jak respektujeme specifické společenské, kulturní a náboženské zvyklosti jiných národů, jsme rozhodli, že víme, jak to má dopadnout: Toho Brahmu si nechte, to je v pohodě, to ničemu nepřekáží, ale k čemu směřujete, to už jsme vám určili podle sebe. Jezdit budete v autech a na motorkách, můžete si vzít ty staré krámy, co zbyly po nás. Budete hodně telefonovat, hlavně v těch autech a na těch motorkách. Vládu budete mít standardní, demokraticky zvolenou, arogantní a zkorumpovanou, jinak to nejde, my to tak taky máme. A přitom tak dobře víme, že za tuhle pseudopomoc se dočkáme nakonec jenom nenávisti, jako od Arabů, kterým se moc líbí prodávat nám ropu, ale pak s námi válčí, že jim narušujeme kulturu.

Neznámí vesmírní počínatelé civilizací, tak jak je vidí Arthur C. Clarke nebo Erich von Däniken, kteří přiletí, trochu to nakopnou, aby to slezlo ze stromů a začalo to třeba vraždit zvířata, a pak to nechají být, ti na to šli o dost líp než my. Možná se dívají a zajímají, ale nedělají z našich zemí odkladiště svých nepovedených nápadů. A nezasáhnou ani teď, když vidí, jak to děláme blbě, takoví jsou to borci.

V Anglii vynalezli parlament až po odpadkovém koši a základních pravidlech hygieny, tady parlament dokonce Indům postavili, pěkně dvoukomorový, aby to bylo úplně jasné, a před tou budovou teď jeden zametá proti větru, druhý čůrá, třetí žebrá a čtvrtý na to na všechno dohlíží, protože je policajt a přinejmenším s tím žebrákem má dohodu. Anglie a ostatní země západní civilizace měly královraždy, náboženské občanské války, převraty, migrační vlny, exody. Pak se zklidnily a zavedly nějaký režim. Věděly, jak k němu dospěly a jsou ve většině případů schopny si na to vzpomenout. Indie neví, proč má svoje uspořádání, zavedl ho někdo jiný.

2. Indové jsou mírumilovní a disciplinovaní lidé.
To je pravda jenom z poloviny, disciplina je v Indii sprosté slovo. Dlouhodobě bych s nimi rozhodně nevydržel, protože mám úplně jiné základní postupy uvažování a jednání, ale musím říct, že jsou opravdu obdivuhodně mírumilovní a optimističtí. Mírumilovní a optimističtí vyžírkové, špindírové, bordeláři, vejtahové, prosťáčci. Já jsem nesežral všechnu moudrost, ale víc moudrosti než třeba pan domácí, jsem tedy rozhodně sežral. Takže když mi začne vyprávět, že existují tři základní barvy, červená, zelená a modrá, a z těch se všechno poskládá a z jiných by to nešlo, takže v obchodech s počítačovými tiskárnami mají vždycky červený, zelený a modrý inkoust, a já mu na to řeknu, že je to složitější, odsekne, že na tohle ho fakt nedostanu, protože on je fotograf, nebo když mi řekne, že ke každému léku se jako doplněk musí brát to správné antibiotikum, to je zlaté pravidlo, tak v takových chvílích si říkám, co teď? Budu se hádat? Nebudu, půjdu to zapsat. Ale někdy si vyloženě nabíhá, třeba když vypráví malému, že islámský letopočet je jiný a ke každému jejich údaji musí přičíst jedno konkrétní číslo a to číslo je...(a já si říkám: ať to řekne dobře, prosím, ať ho nemusím opravovat)... sedm set padesát. A je to tady a já nemůžu mlčet. "To je nepřesné," povídám, "islámský kalendář začíná v našem roce šest set dvacet dva a navíc má o jedenáct až dvanáct dnů kratší roky, protože je lunární." A pan domácí otočí oči nahoru: "Ten bílej už zase machruje," Ale on si začal, já bych s tím sám nikdy nepřišel.

Po tom, co Indové zaplatí u pokladny v obchodě (kde mimochodem pokladní z každé položky přečte čárový kód, pak tam pro kontrolu ještě jednou naťuká ta čísla, co jsou pod tím kódem, a na závěr tam zadá ještě interní číslo toho zboží, takže jogurt markuje dvě minuty), napřed zkontrolují bankovky, co dostali nazpět. Je-li některá z nich ošklivá, žádají výměnu. Když mají všechny peníze pěkné, přepočítají je a zpochybní částku, aby se dozvěděli, že částka je správná, dvě stovky bez sto šedesáti sedmi je opravdu třicet tři. Potom vezmou do ruky účtenku a začnou zpochybňovat těch sto šedesát sedm. Znova se prochází všechny ty věci, co už nejsou v košíku, ale v papírovém pytli, který se při té kontrole roztrhá. Já to všechno pozoruju ze vzdálenosti asi jednoho metru, nebudu se tam na ně přeci tlačit. Jak to probíhá dál, nevím, protože do toho jednoho metru přede mnou se nacpou dva lidi najednou, oba začnou vykládat své košíky na pult u pokladny a velice mírumilovně se při tom přou, kdo tam byl dřív. Oni jsou prostě boží, já se na ně snad ani nemůžu zlobit.

Jedno zlo jsme ovšem zaseli už i do nich - socialismus. Myšlenka, že nedostatek znamená nárok a přebytek znamená povinnost, je tady široce uplatňována. Já jsem pod hranicí chudoby, ty nejsi, tak mi musíš dát. Máme přece solidaritu, nebo ne? Jsi turista, co má tolik peněz, že dojel až sem? Tak to máš určitě ještě pětku a tu mi dáš. Ale já ji hned utratím, kdybych si ty pětky šetřil, mohlo by mě to nakonec dostat nad hranici chudoby a já potřebuju zůstat pod ní nebo to aspoň tvrdit. Chudobu jako chloubu a bohatství jako hřích propagují právě levicoví politici. Jsou voleni chudými, neschopnými a hloupými lidmi, kterým ovšem nikdy nedají slibované bohatství, schopnosti a moudrost. Nemají na tom žádný zájem, přišli by o voliče. A v Indii je navíc velmi rozvinutá iluze alternativního světa - světa stupidních filmů a televizních seriálů, která pomáhá voličům přežít volební období.

3. O Cikánech se někdy říká, že jsou to kočovní Indové, ale ve skutečnosti jde o úplně jiný národ.
Kdepak, je to opravdu přesně to samé. Jediný rozdíl mezi těmito etniky je ten, že Indové-Cikáni, co jsou v Indii, se necítí ohroženi, ale jinak se chovají a žijí úplně stejně.

4. Indové jsou neobyčejně inteligentní národ, vynikají zejména v matematice.
Nesmysl. Indové jsou stejně chytří a stejně hloupí jako jiné národy, tedy v průměru spíš hloupí, běžný standard. Podobně jako v případě Číny, Ruska nebo Spojených států, je i v Indii tolik lidí, že by v tom byl čert, aby o nějakých chytrých nebylo občas něco slyšet.

5. Indické ženy jsou plaché.
Neřekl bych, jak která. Před dvěma z nich jsem nestačil utíkat.

6. Indové jsou neobyčejně pracovití.
O tom toho neumím moc říct, neznám celou Indii a všechny Indy, což ostatně platí i pro všechna ostatní témata úvah o Indii. Městští Indové v Jaipuru mi připadají jako běžná líná hovada.

7. Nemůžu učit kreslení.
Zjevně můžu.

8. Jsem neobyčejně odolný a nemoci se mi vyhýbají.
Obyčejný úpal z pětačtyřicetistupňového horka dostanu raz dva.

9. Indické slumy jsou plné zoufalých nešťastníků, kteří nepoznali štěstí a ve svých chatrčích pomalu umírají.
Není to tak, jsou většinou šťastní a na svůj stav jsou vlastně hrdí. Daří se jim dobře.

10. Lidé v Indii se na potkání klaní kravám, které uctívají jako svaté.
Nevím, jak je uctívají. Na ulici je ignorují, maximálně se jim podívají mezi zadní nohy a když zjistí, že je to býk, obejdou ho obloukem.

11. Indická kuchyně je velmi chutná. Indická masala je podobně jako thajské kari návyková a kdo ji jednou okusil, nemůže bez ní být.
Taky jsem ze začátku tvrdil, že to tu mají dobré, ale člověk to musí napřed trochu poznat. Jsou to jednotvárné blafy podávané a konzumované na hranici hygienické přípustnosti. Masala se s thajským kari nedá srovnat.

12. Převážnou část obyvatelstva Indie tvoří muslimové.
To ještě není pravda, ale možná to už za pár let pravda bude.

13. Indie je krásná země.
To jo.

written by  ac on April 5, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

1 comment...

I came to India to experience something new but almost everything I found here was beyond my expectations. They say every country has different rules to follow. Well, India has no rules. There is just a rule of chaos. Surprised as a European that they drive on the left side of the road here? Not exactly: they drive mostly on the left side. Surprised that they keep blowing the horns of their cars and motorbikes and wondering why they do it? No worries, they do not know why, either. Surprised that pedestrian crossing begins at a wall and ends at a railing? Oh, you must have mistaken the meaningless white stripes for pedestrian crossing.

Anyway, the main purpose of my mission here was to work for ten weeks as a teacher in Sahyog School run by Mr. Omprakash. Very challenging job. In this school where whole floor of the building is more or less one big room, so classes sit next to each other and disturb each other, in this school where lot of communication is performed through barred holes in the ceiling (or floor, depending where you stand), in this school where students in most classes sit on the floor, in this school where for whichever peculiar reasons children migrate around and get seated by teachers among other classes' students when writing tests, in this school teaching is hard work.

Speaking four to five hours a day including Saturday may be exhausting. And it won't do. You cannot just speak, yell you must. And you still do not have the kids' attention, their world is so full of other interesting things, why listen to the teacher? They can fight, play with their compasses, throw erasers and stolen pieces of chalk...

But in the end, they would listen to you and they would even appear as if they looked forward to the next school day. It is never ending seeking of entertaining aspects in what you need to teach them. If you tell them that they better not mistake aunt for ant, uncle for ankle and but for butt, they seem to remember the words better. If you sing songs to them and make them sing along, they cooperate and enjoy it. If you take calculus exercises as a contest of two students at the blackboard including raising the winner's hand in the end, they are eager to come to blackboard and try it.

It is not most important that they spell every word right and their use of preterit is perfect, they need to listen to the language and try to understand not only the words but also the way sentences are constructed. That will make them "think English". The best way to achieve that is doing something interesting and entertaining with them, speak to them and make them speak back - the rest will come after some time.

Some children are realy talented and diligent. Were it not for this school, their talent and diligence would be wasted. It would be a pity if lack of money stood in their way to education. It was real honor for me to be a part of this project (however exhausting and tiring) for a short time period of my life.

Pavel Novak (Pako)

written by  ac on April 5, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

comment on this...

"Ano, Yashiko, jsem poněkud ženatý."

A dneska ráno už přišla hindučitelka sama a přinesla mi čaj. Bylo to legrační. Řekl jsem, že bych si ho určitě vzal, ale nemůžu jí ho přece sebrat. Nemůžu krásné okouzlující dámě odebrat její čaj. To jsem řekl, protože jsem prohnaná lichometnická držka. A ona, že tenhle není pro ni, ten je můj. A šla ke své kolegyni a něco jí velmi přísně řekla. Předpokládám, že ji oslovila plynnou profesorskou hindštinou zhruba s tímhle: "Dej sem okamžitě ten čaj, co držíš v ruce, nebo budeš mít od teďka ve sborovně peklo!" A ta druhá učitelka jí zřejmě řekla: "Podívala ses někdy na naší sborovnu? To už je peklo." A ta okouzlující učitelka jí na to odpověděla: "Tak to bude dvojité peklo. A ve čtvrtém pádě se říká NAŠI sborovnu, s krátkým i. Dej sem ten čaj!" Takhle nějak to, hádám, bylo. Pak se s kradeným čajem otočila ke mně a řekla: "Vidíte? Tohle je můj čaj." "V tom případě, Madame, pojďte sem vedle mě na tu rozkošnou betonovou balkonovou obrubu. Opatrně, ať nepřepadnete, budu na vás dávat pozor."

written by  ac on March 28, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

2 comments...

Dlouho potom, v pondělí, jsem ráno jako obvykle začínal s pátou třídou. Yashika se nesměle hlásila s otázkou. "Pane, v pátek jste támhle v té třídě něco křičel." A já: "Ano křičel, hrozně hlučeli." "A co jste to křičel?" "No, křičel jsem chup hojao." "Holky, on to řekl znova!" "Co se děje, Yashiko, je něco v nepořádku?" "Ne, ne. A zakřičíte to zase? Oni už zase zlobí."

Tak takhle to je, maňáska jim tu mám dělat, opakovacího papouška, který na povel říká legrační věty, nepochybně se směšným evropským přízvukem.

"Nemyslím, Yashiko, že to bude nutné, však oni se jistě sami ztiší..."

written by  ac on March 26, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

comment on this...

Kde má přednost ten, kdo troubí,
kde čas běží pozpátku,
kde prach s hnilobou se snoubí
na hromadách odpadků,

kde vám číšník ze skleničky
před očima upíjí,
kde vám vrátí kousek svíčky,
když nemají rupii,

kde dopravu řídí krávy
a nikdo se neptá proč
a lidé se cítí zdrávi,
když mohou pít jejich moč,

kde voda a elektřina,
jednou není, jindy je,
kde i v lékárnách je špína -
- tam všude je Indie.

written by  ac on March 24, 2012 from Agra, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

1 comment...