V noci byl vycí festival, čoklů je tu jak psů, kde byli za světla, to nevím, v noci byli slyšet ze všech stran. Třeba tu straší.
Ráno kolem osmé přichází pravidelný půlhodinový blackout. Prý je to pod kontrolou, prostě nějakou dobu nejde proud, žádná věda.
Zmoknul jsem v koupelně. Otočil jsem kohoutkem a on odletěl ke stropu a místem, v němž byl původně našroubován, stříkala voda jako z fontány. Kde se v domě podle místního předpisu o inženýrských sítích nachází hlavní uzávěr vody, to jsem nevěděl, protože neznám ten místní předpis a nejspíš ho stejně nezná nikdo. Těch kohoutků je tam hned celá množina a o většině z nich mi pan domácí řekl, ať je nepoužívám, že prý jsou k ničemu. Když se ukázalo, že ten, co odletěl, je ve stavu, v jakém ho zpátky nenašroubuju, odšrouboval jsem jeden z těch údajně ničemných a použil jsem ho. Už to nestříká a funguje to líp než předtím. A pak že jsou ty ostatní kohoutky k ničemu...
Dělají čaj s mlíkem a rozdrceným hřebíčkem a taky je tam, myslím, zázvor. Když jsem řekl, že bych chtěl takový ten čaj "čaj", řekl mi pan domácí, že on není hotel, že mi dá to, co má, a těžko něco jiného. Omlouval jsem se, že jsem to nemyslel jako rozkaz nebo objednávku nějaké speciality, že jsem jenom odpovídal na otázku, jaký čaj bych chtěl. A on pak šel a v podstatě ho udělal. Nebo ta hospodyně, spíš.