Nuzná chatrč - Blogabond

Říkal jsem, že ty děti nejsou taková banda lotrů, jakou by člověk čekal. Ani nevím, proč jsem to říkal a jak jsem to myslel, ale je to takhle: je to banda lotrů, jakou by člověk nečekal. Ta roztěkanost je ukrutná, byl jsem tam druhý den a mám tu být tři měsíce, to fakt nevím, myslím, že už po týdnu budou první mrtví. Já dělal všechno, žongloval jsem, potom takové to tlesknutí, co zní jako střelba, takže ten, kdo to nečekal, se všecek poděsí, křičel jsem na ně jediná dvě slova, co umím svahilsky (což jim nic neříká, ale zní to zajímavě), ale vždycky je to probere jenom do příštího úpadku...

Vepředu sedí šprti, ti dávají pozor, hlásí se, překotně odpovídají na otázky (většinou říkají úplné hovadiny) a já je mám očividně rád. Vzadu jsou sígři. Tváří se, že mají pohromadě nanejvýš tak dvě až tři, ale rychle se ukáže, že mají pohromadě všech pět. Hlásí se, že chtějí hrát zloděje, když se dává dohromady scénka s policajtem a zlodějem, nebo neopatrného kuřáka, když se probírají požárníci. A já je mám taky rád. A v prostředku sedí taková ta nevýrazná dužina, ke které jsem zatím nenašel vztah. Ale to je normální, nebo ne?

Četli jsme si takovou pohádku. Jeden tam byl fakt chudák, bydlel v chatrči, v chýši, v domku ze slámy a roští. Vážně lůzr. Museli jsme si vysvětlit, co je to chýše, nuzná chatrč. Děti to pochopily dost dobře, všechny takhle bydlí.

written by

ac on January 30, 2012 from Jaipur, India

from the travel blog: IndiaJourney

Send a Compliment

comment on this...