Láska k osobě rozdílné

Pan domácí se cestou ze svatební slavnosti rozpovídal. Nevím, co tam snědl, ale byl tak jiný. Šel pomalu, nad hlavou mu svítily indické hvězdy, jejichž třpyt jasně obkresloval každou sračku, co nám ležela v cestě, malý Manu se únavou už trochu motal a přestal vyprávět školní příběhy, které tolik zaměstnávají hochy jeho věku, ale hochy jiného věku k smrti nudí. A děda vyprávěl. Má ženu, s kterou nežije, jsou od sebe úředně odloučení, rozvést se tady nejde. Nevyšlo mu to. Ale znával děvče, které si býval měl vzít za manželku. Byla úplně stejná jako on. S tou by byl život...

Tak jsem mu vysvětlil svůj koncept lásky k osobě rozdílné. Láska k osobě shodné, která tolika lidem připadá ideální, je, pane domácí, hovadina. To už můžu mít rád výhradně sám sebe, což je stav, kterým to často končívá. A sám sebe rád samozřejmě mám, jenom je lepší, když si ještě někoho přiberu. A měla by to být osoba rozdílná. Já pak budu milovat ty rozdíly. Když bude osoba rozdílná alespoň ve většině případů vyzpytatelná, budu vědět, jak se zachová, a budu vědět, že já bych se tak nezachoval, a budu se zamilovaně těšit, jak se zachová rozdílně. A v těch nevyzpytatelných případech budu poznávat nové rozdíly. Taky jsem si dlouho myslel, že osoba shodná je vhodnější. Dokonce mi připadalo ideální uzákonit možnost milovat právnickou osobu. Pak bych si ji mohl založit a to chování shodné s mým jí zapsat do úředních stanov. Dal bych jí nějaké moc pěkné jméno a pouze ve zcela formálních záležitostech bych se na ni odkazoval jejím identifikačním číslem. Tímhle způsobem pojímá blízký vztah třeba Sheldon Cooper z Teorie velkého třesku. Ale ten přece není normální, nebo je? Rozdílnou osobu hledáme, pane domácí, rozdílnou.

Když jsme docházeli k brance, už jsme to měli probrané. Manu chroptěl a vrávoral, jeho tělíčko bylo trvale ve vratké rovnovážné poloze. Hezký večer i moje přednáška dospěly ke konci. Popřáli jsme si dobrou noc a mně se zdálo, že v očích pana domácího jsem viděl slzy. Ale třeba jsem měl jen špatně zaostřeno a ty slzy byly moje. Říká se "patos bez patosu" nebo "bez patu"?

written by

ac on February 24, 2012 from Jaipur, India

from the travel blog: IndiaJourney

Send a Compliment

comment on this...