Tak jsem mu vysvětlil svůj koncept lásky k osobě rozdílné. Láska k osobě shodné, která tolika lidem připadá ideální, je, pane domácí, hovadina. To už můžu mít rád výhradně sám sebe, což je stav, kterým to často končívá. A sám sebe rád samozřejmě mám, jenom je lepší, když si ještě někoho přiberu. A měla by to být osoba rozdílná. Já pak budu milovat ty rozdíly. Když bude osoba rozdílná alespoň ve většině případů vyzpytatelná, budu vědět, jak se zachová, a budu vědět, že já bych se tak nezachoval, a budu se zamilovaně těšit, jak se zachová rozdílně. A v těch nevyzpytatelných případech budu poznávat nové rozdíly. Taky jsem si dlouho myslel, že osoba shodná je vhodnější. Dokonce mi připadalo ideální uzákonit možnost milovat právnickou osobu. Pak bych si ji mohl založit a to chování shodné s mým jí zapsat do úředních stanov. Dal bych jí nějaké moc pěkné jméno a pouze ve zcela formálních záležitostech bych se na ni odkazoval jejím identifikačním číslem. Tímhle způsobem pojímá blízký vztah třeba Sheldon Cooper z Teorie velkého třesku. Ale ten přece není normální, nebo je? Rozdílnou osobu hledáme, pane domácí, rozdílnou.
Když jsme docházeli k brance, už jsme to měli probrané. Manu chroptěl a vrávoral, jeho tělíčko bylo trvale ve vratké rovnovážné poloze. Hezký večer i moje přednáška dospěly ke konci. Popřáli jsme si dobrou noc a mně se zdálo, že v očích pana domácího jsem viděl slzy. Ale třeba jsem měl jen špatně zaostřeno a ty slzy byly moje. Říká se "patos bez patosu" nebo "bez patu"?
Maps
People
Photos
My Stuff
trip feed
trip kml
