Sloní festival

Ten inzerát s pozvánkou na Sloní festival nakonec vyšel na poslední chvíli v dnešních ranních novinách. Od tří hodin už se tam všichni usazovali a přitom bylo nejlepší jít na seřadiště, kam byl sice vstup zakázán, ošem dodržování zákazů, to je kázeň a ta je tady sprostým slovem. Takže na seřadišti jsem si na jednoho slona dokonce vylezl a spoustu dalších věcí jsem tam natočil. V průběhu přehlídky jsem se zdokonalil v pořizování videozáznamu vleže pod slonem. Zdokonalil jsem se dost, protože až do dneška jsem takovou věc nedělal. Policajti, co to tam regulovali a jinak spíš lidi vyháněli, mě v tom překvapivě podporovali a vždycky ukazovali tomu jezdci "bacha, máš v trávě kameramana, řiď opatrně".

Ten nejvíc nastrojený slon vyhrál cenu pro nejvíc nastrojeného slona v soutěži o nejvíc nastrojeného slona. Taky tam byl kůň, co tančil, i když to spíš vypadalo, jako by se splašil. Byly i nastrojené krávy a velbloudi, nastrojené tanečnice a spousta hudebníků nastrojených nástroji.

Pak byla sloní varianta festivalu barev. Kdo měl barevný prášek (prodávaji to tady všude na ulici), házel ho na slony plnými hrstmi.

Cestou domů už se smrákalo, v ulicích plály ohně a v nich symbolicky hořela Holika. To bylo tak. Chlapec jménem Prahlad (taky někdy Prahlada, ale pořád je to chlap) byl docela blázen do boha Vishnu a nenechal na něj dopustit. Modlil se k němu dvacet čtyři krát sedm hodin v týdnu a jeho otci to dost vadilo, protože jeho dlouhodobým cílem bylo, aby se všichni modlili k němu. Ten otec se jmenoval Hiranyakashipu, což mu samo o sobě nedávalo moc dobrou životní perspektivu, lidi by se takhle neměli jmenovat, možná islandské sopky. Takže měl ze života asi jenom vztek, tenhle tatík, a na konec si řekl, že než takového syna, tak radši žádného a začal spekulovat, jak by kluka zmarnil. Zkusil ho otrávit, hodil ho pod nohy slonům (hehe, to znám, to je v pohodě, nešlápnou) a zavřel ho do místnosti s hady. Nic. A pak si Hiranyakashipu vzpomněl, že má sestru, která předvádí takový kousek: zabalí se do své velmi zvláštní šály, vleze do ohně a nic se jí nestane. Řekl klukovi (on byl pořád ještě dítě), že dneska to číslo předvede s tetou Holikou. "Ona tě zabalí do té šály a vlezete si do ohně, to bude dobrý." Jenže s Holikou se domluvil jinak: "Nebude to ani trochu dobrý, ségra, nech toho paznechta shořet, to ho naučí." A ono ho to opravdu naučilo - ukázalo se, že Vishnu ho celou dobu chránil a udělal to i teď. Celé se to Holice nepovedlo a shořela ona, zatímco Prahlad to přežil a jenom se uvrdil, že věří v toho pravého. A od té doby lidi v předvečer posledního zimního úplňku rozdělají ohně, ať se v nich Holika upálí znova.

A to jsem ještě neřekl, že sám Hiranyakashipu byl nezranitelný a podle svého vlastního názoru i nesmrtelný, což mu zařídil sám Brahma, za to, že mu léta sloužil. Na boha Vishnu byl Hiranyakashipu naštvaný proto, že mu zabil bráchu. Ale neměl šanci - Vishnu nakonec přišel jako Narasimha - napůl člověk, napůl lev - a zabil i jeho. S takovým buďte vždycky radši zadobře. S bohem.

Jaipur, India