Přepadení - Blogabond

Tak už se pomalu dostávám k tomu, že jsem tu zažil všechno. Smrtelnou dopravní nehodu jsem viděl, podrobnosti nejsou chutné, fotky samozřejmě nemám. A že mě v den jejich svátku barev přepadnou a okradou, s tím jsem měl počítat, ono se to úplně nabízí. K bezbrannému chodci přiběhne skupina výrostků s tvářemi ukrytými pod nánosy barev a začnou mu házet barevný prach do očí. On se nejdřív nechá, je to přece taková tradice, a pak, když mu to vážně vadí, protože už mu to sypou do kapes, kde má telefon a za krk a tahají ho za batoh, co má na zádech, pak už se po nich ožene a křikne na ně, ať toho nechají, a oni ještě zavolají něco tuze veselého, načež zmizí. Co to vlastně bylo za scénku? Loupežné přepadení nebo oslava Holi? No, bylo to obojí. Po pár minutách, když jsem to ze sebe smetl alespoň natolik, abych se nemusel bát otevřít oči, jsem jednu z kapes batohu našel otevřenou a ty brýle s přehrávačem a kamerou, ty už nemám. Ostatní věci, jako jsou třeba doklady a peníze, mi zůstaly. To jsem dopadl dost dobře.

Horší to bylo po návratu na základnu, kde se mě u večeře pan domácí zeptal, jaký byl sváteční den a co jsem užil v ulicích. Vzpomněl jsem si, že mě onehdy žádal, abych mu ty svoje špionážní brýle půjčil, až půjde ven, že by s nimi chtěl pořídit pár fotek. Takže bych mu asi měl říct, že už je nemám, a radši hned. Tak jsem mu to vyprávěl. To jsem si zase dal. Místní velitel policie je jeho kamarád, zavoláme mu, on to vyšetří. To určitě! Pak už jsem docela zvyšoval hlas, ať na to zapomenou, že už o tom nechci mluvit, jak by mi policie asi mohla vrátit, co mi ukradli? Pas mi nevzali, takže žádný protokol nepotřebuju... "Cože? Taky pas? Hajzlové!" "Ne, pas ne, říkám že pas mám." "Říkal jsi, že ti vzali pas." "Říkal jsem, že mi ho nevzali. A přesně takhle by to bylo s tou policií... Proto už nic nechci." "Tak ty už jsi mluvil s policií?"

A přitom den začal tak hezky... Stavil jsem se wineshopu pro plechovku australského Foster's a s tou jsem pak šel po ulici. Jeden strážník mě zdravil "Happy Holi!" A pak za mnou ještě volal: "Vidím, že pijete Pepsi, tak si to užijte!" No, vtipný byl a shovívavý...

Ale další strážník už mě vyloženě překvapil. Na jedné křižovatce jsem chtěl přejít ulici, zvolil jsem vyznačený přechod, ale to jenom tak ze zvyku, a čekal jsem na vhodný okamžik, kdy vběhnu mezi auta a motorky. Pak mě zespoda někdo chytil za nohu. Byla to taková babka, ležela na zemi, nebo se po té zemi tak nějak šourala po kolenou a chtěla nějaké moje peníze. Hned vedle stál policajt, který tam opřen o sloup čekal na konec pracovní doby. Teď k nám přišel a začal si s bábou něco vyprávět, křičeli při tom, jako by se hádali, ale to tady nic neznamená. Stařenka při tom rozhovoru vstala, oprášila si svou ošouranou suknici a zase si klekla. Skončilo to tak, že se otočil ke mně a řekl: "Deset rupií, pane, chtěla by deset rupií. Můžete jí dát deset rupií?" No, kdyby jel po přechodu v tu chvíli autobus, asi bych pod něj skočil. Tady dělají policajti žebrákům tlumočníky!

O kus dál si mě vyhlédla další žebračka a když u mě nepochodila, protože jsem radši zase honem přešel ulici, poslala za mnou mezi ta auta svoje asi osmileté dítě, které umělo pár slov anglicky a které u mě asi podle ní mělo větší šanci.

A pak už mě přepadli. Někteří z těch kluků, co mě obestoupili, muvili taky docela obstojně anglicky.

Cestou domů jsem přemýšlel. Na co oni tady tu angličtinu používají? K žebrání, k tlumočení žebrání, k navázání kontaktu s obětí přepadení... A kdo je tu angličtinu učí? Já. A ještě jsem na to pyšný, jaké konám dobro.

written by

ac on March 8, 2012 from Jaipur, India

from the travel blog: IndiaJourney

Send a Compliment

na tu policii bys měl jít, protože to ti ještě chybí do deníčku, a my bychom měli zase co zajímavého číst...a na dobro se vykašli, to přijde samo:-))))

written by S. on March 13, 2012

comment on this...