Tak za měsíc...

Přesně za měsíc odjedu. Tady už mě skoro nic nebaví. Píšu si s americkým organizátorem akce o úplných hovadinách. Ptám se ho, jaké přesně bude vybavení, jestli mi dovolí mít na hlavě kameru a tak podobně. A on mi odpovídá, že to o tom vybavení přesně neví, ale že mi to zjistí, a že to o té kameře ví, že nedovolí, a tak podobně.

A já mu dám zase na chvíli pokoj a na něco se ho zeptám zase až za pár dnů. A tak plyne čas a už zbývá jen měsíc.

.........................

One Month to Go...

One month, give or take nil and off I go. There is barely what makes me happy here. I exchange mails with the Americans who organize the trip, chatting about bollocks. I ask about the gear, and if I will be allowed to wear a camcorder on my head, and stuff. And they answer that they cannot be much specific about the gear at the moment, but they will find this out for me, and they CAN be specific about the camcorder and the answer is NO. And stuff.

And I will give them a short breathing moment now and I will come with some more questions later on. And that is how my time is bid and only a month is left.

Praha, Czech Republic