Hmatatelná nedotknutelná

Den jsme strávili prohlídkou Kathmandu. Budhistické chrámy jeden na druhém. Točili jsme modlitebními válci a procházeli jsme pod barevnými šátky, co visí na šňůrách a jsou na nich sepsány modlitby, které si vezme vítr a donese je až k Božím uším. Pak jsme se dívali na pohřeb do posvátné řeky. Viděli jsme pohřeb nějaké prominentní osoby z prominentního schodiště. O kousek níž ženské praly prádlo, takže o dva kousky níž už bylo vlastně jedno, jestli v té řece plavou ostatky nebo saponáty.

Ale nejlepší ze všeho byla žijící bohyně. Někdy v sedmnáctém století si král, který tehdy vládl Nepálu, řekl, že ta vzdálená existence Boží je pro prostý lid dost k ničemu. A zavedl tradici žijící bohyně. Nechal vybrat holku a posadil ji do paláce, který k tomu účelu postavil. Lidi ji mohli občas vidět, věděli, kde bydlí, nosili jí kytky a všechny ty věci, co se nosí Bohům. Sahat se na ni nesmí a mluvit jako první taky ne, ale je mezi námi, hmatatelná, i když nedotknutelná.

Žijící bohyni vyberou kněží. Napřed najdou čtyřletou holčičku, ale ne ledajakou. Musí mít černé oči a vlasy, dokonalou pleť a symetrickou tvář. Pak ji zavřou do velké místnosti se stádem vodních buvolů. Ve stěnách místnosti jsou malé otvory, kterými se kněží koukají dovnitř a chudáka děcko pozorují. Když buvoli holce neublíží a ona se jich nepoděsí, je to ta pravá. Jak se řeší ostatní případy, to není důležité, obyčejné děvčátko málokoho zajímá.

V domě žijíci bohyně jsem byl. Smí se tam, i kdyz ne všude, ona je tam někde zalezlá. No, připadalo mi to jako vězení. Ne moje, samozřejmě. Ona nesmí skoro nic, ona tam sedí, občas přijme návštěvu, jinak si povídá s těmi knězi nebo koukne na televizi, prý tam má i Internet. Myslím, že to má spiš za trest a chtěl bych se na tohle zeptat i Dalajlámy...

........................

Tangible Untouchable

They gave me presents. Large rubbercoated luggage bag, two T-shirts, warm jacket, and custom tailored jumpsuit. That was really nice. Only I have too many bags now and I have to put one inside the other.

We spent the day sightseeing Kathmandu. One buddhistic temple next to another. We  spun the praying wheels and walked under coloured scarves that hang on lines and have prayers written on them so the wind can take the prayers and carry them all the way to Godly ears. Then we watched a funeral to the waters of sacred river. We saw burning someone special from special stairs. In small distance down the stream women washed some laundry, so two small distances down the stream it made no difference if the river is full of detergent or body remains.

But the best of all this was Living Goddess. Some time in the seventeenth century, the king who then ruled Nepal said, that the remote existence of Gods is useless for ordinary people. And he introduced the tradition of Living Goddess. Had a girl selected and sat her in a palace built especially for this purpose. People could see her occasionally and bring her flowers and all the stuff we usualy bring to Gods. Noone can touch her or speak to her first, but she is still one of us, tangible, though untouchable.

The Living Goddess is selected by priests. First, they find four year old little girl, but not any girl. She needs to have black eyes and hair, perfect skin, and symetrical face. Then they lock her in a big room with a herd of water buffalos. There are just small openings in the room walls and the priest peep through them to check on the poor kid. If the buffalos do not hurt the girl and she does not show a sign of fear, she is the one. How the other cases come out is not important - who cares about an ordinary gal.

I was in the house of the Living Goddess. They let you in, but not everywhere, she is holed up somewhere inside. Well, it reminded me prison. Not my prison, ofcourse. She is hardly permitted to do anything, she welcomes a visit from time to time, she talks to the priests, or watches television, she has Internet connection. To my opinion it is more of a punishment and I would like to talk about this also with Dalai Lama...

written by  ac on October 27, 2012 from Kathmandu, Nepal
from the travel blog: BeMyNepal
Send a Compliment

comment on this...