Zpráva o průběhu výkonu služby

Až do té doby večer, co se stala ta zvláštní věc, se při výkonu služby nic zvláštního nestalo. Jeden z déle sloužících příslušníků si údajně vzpomněl, že minulý rok se zhruba v čase touhle dobou a v prostoru právě tady stalo úplně to samé. Při podávání zprávy začnu tím, co se při mojí službě stalo nejdřív.

Jezdili jsme naším terénním vozidlem Tata v našem okrsku Nirman Nagar. Projížděli jsme tam a zase zpátky po Kings Road od křižovatky s Ajmer Road až po takovou tu hromadu dvoumetrových betonových bloků, co odpadly z rozestavěné nadzemní dráhy. /O události se spadlými betonovými bloky píšeme ve zprávě z patnáctého prosince, protože ten den si stěžovala jedna matka, že se jí půlka dětí vrátila domů strašně polekaná. Ale to už jsme napsali a psaly to i noviny. Pamatuji si to, protože po nás velitelství chtělo vědět, co se stalo s druhou půlkou těch dětí, a my jsme to neuměli říct./ Takže dál než k tomu betonu jsme nejezdili, protože to nejde a v těch vedlejších ulicích je velká tma, tak se jim vyhýbáme. Porušování pořádku bychom tam stejně neviděli.

Přibližně v prostoru před prodejnou Vijay Electronics, ve které Vijay Atrapali prodává různé elektrické přístroje, ale v tom čase je neprodával, protože už byla noc, jsme viděli chodce, který šel pěšky a neměl žádné vozidlo. Nevěděli jsme, kam jde, a hned jsme poznali, že není zdejší národnosti, takže je to cizinec. Na naši výzvu, aby zastavil, se hned zastavil a choval se k nám přátelsky. Metodicky jsme jeho osobu vyzvali, aby nám ukázala doklady a vysvětlila činnost. Udělali jsme to v anglickém jazyce, protože se jednalo o cizího státního příslušníka. Znění otázky jsme mezi sebou krátce konzultovali. Cizinec naší otázce rozuměl, velmi pravděpodobně ji i čekal. Ukázal nám cestovní pas. Byla v něm fotografie, na které si byl dostatečně podobný, a dále dvě víza pro vstup do naší země, z nichž jedno bylo už rok staré, ale to druhé bylo platné. V pasu byla vložena též kopie formuláře o registraci pobytu ve městě Jaipur opatřená razítkem Městského úřadu. Ubytovatelem cizince je H. K. Jha, desátník Nitesh Raha, řekl, že ho zná.

Desátník Raha taky prohlásil, že jednoho cizince v tomto místě zadržel se svým družstvem už před rokem a že si myslí, že jde o stejného cizince, který bydlí na stejném místě a přichází ve stejnou dobu ze stejného směru. Nitesh říkal, že z toho jde strach, že je to jako by se opakoval čas. Řekl to cizinci, ale ten mu nerozuměl, přestože otázku opakoval a podruhé mluvil hlasitěji. Pak se ho zeptal ještě jednou anglicky a zadržený mu už rozuměl. Potvrdil to a přiznal se, že je to zase on, a žertoval, že je pěkné se po čase znovu potkat. Desátník Raha se smál, za což jsem ho nepokáral, protože mi to taky připadalo zábavné, i když já jsem se nesmál.

Bylo těžké posoudit, jestli cizinec představuje nebezpečí pro naši oblast, protože byla tma. Minulý rok ho družstvo odvezlo na adresu ubytování, ale já jsem to nenařídil. Vrátil jsem mu jeho doklady a dovolil jsem mu odejít směrem do kolonie, kde byl podle formuláře ubytován. Pozorováním jsem ověřil, že šel opravdu tam. Před průchodem bránou nám ještě zamával. To jsme přijali jako přátelské gesto.

Niteshe, který opakoval, že ho příhoda vyděsila, jsem pokáral za nedostatek odvahy.

Radjiv K. Bajaj
velitel strážního družstva

written by  ac on February 7, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

comment on this...