Řidiči a chodci

Práce se zabývá jevem fázového posunu, který byl teoreticky pojednáván v četných odborných i odborně popularizačních textech. Tentokrát se však zaměřuji na zcela reálnou instanci tohoto jevu, kterou lze pozorovat v ulicích indických měst. Snahou mých kolegů z celého světa (a nepopírám, že i mou snahou) je dostat tento úkaz pod kontrolu a dospět k technologickému, případně jinému postupu, který by umožnil jev vyvolat a řídit. Přestože jsem v tom dosud neuspěl, podařilo se mi něco, co je pro konečný výsledek nezbytnou podmínkou: dokázal jsem, že fázový posun existuje a je možné jej prozatím alespoň pozorovat. Tolik úvodem.

1. Dvojice prostorů
Dvojicí navzájem fázově posunutých prostorů, kterou se mi podařilo odhalit a pozorovat, je svět řidičů a svět chodců. Stručně zopakuji, že čas není spojitou veličinou a všechny jevy, jež se zdají zcela plynulé, se ve skutečnosit dějí v trhaných skocích. Skokový průběh zdánlivě plynulých jevů nelze přístrojově měřit nebo jinak dokumentovat, protože veškeré případně použité přístroje jsou součástí pozorovaného kvantového modelu a jako takové nedokážou provádět vnější monitorování systému. Na otázku, co má udělat člověk, ať už laik či vědec, který o samotné existenci kvantového modelu pochybuje, je jednoduchá odpověď: přestat pochybovat a uvěřit. Na námitku, že věřit je nevědecké, existuje ještě jednodušší odpověď: věda je stejně jenom jiná víra. Údajným autorem tohoto vysvětlení, jež je známé jako „backroom enlightenment“ je český (Evropa) myslitel Gejza Klapka, který je měl vyslovit v zadní místnosti vědeckého pracoviště PB Drop Zone v České (Evropa) republice.

Důležitou otázkou zůstává, jaký je stav vesmíru v době mezi trhanými skoky, co se tam v tu chvíli děje? I na tuhle otázku je odpověď překvapivě jednoduchá: nic. A to nikoli nic ve smyslu, že všechno stojí, ale nic ve smyslu, že nic není. A to je spousta času pro to, aby se dělo něco jiného s něčím jiným, co tam toho času je. A právě takovou paralelní koexistenci dvou prostorů a časů nazýváme fázovým posunem. Tyto vesmíry spolu nemohou interagovat, ledaže...

2. Rozostřený fázový posun
Je-li prostor vychýlen ze svého kvantového rytmu a vrcholy jeho kvantové sítě jsou silou, která je toho schopná, strhávány na absolutní časové ose o zlomek časového kvanta stranou (stručně: prostor je fázově vychylován), jsou jednotlivé body na časové přímce roztahovány do tvaru drobných úseček - fázový posun je rozostřený, věci na chvíli strnou, než sebou znovu cuknou. Tento prostor je pak pozorovatelný ze dvou pohledů: je patrný ve světě, z něhož je fázoposuvnou silou vytahován (začátek úseček), sám sebe však pozoruje v koncových bodech úseček, kde je posun dokonán. Fázově vychýlený vesmír je tak viditelný z původního mateřského prostoru, sám však vidí pouze sebe.

3. Řidiči nevidí chodce
Do fázově vychylovaného prostoru vstupují indičtí řidiči motorových vozidel. Jsa chodcem, mohu bez problémů (i když často s údivem) pozorovat jejich počínání, oni si mě však nevšimnou. Odhalit skutečnost, že se jedná o důsledek rozostřeného fázového posunu, mě stálo hodně vědeckého úsilí, při němž jsem angažoval takovou dávku abstraktního myšlení, že to mělo občasné laxativní, dysenterické, až diarrhoetické účinky. Vyžadovalo to i silné potlačení osobních emocí, původně jsem totiž dospěl k závěru, že řidiči jsou bezohledná hovada, což jsou však zjištění z oblasti sociologie a psychologie, které nejsou mými obory. Tam mě Nobelova cena nečeká, zatímco v kvantové fyzice ji teď mám jistou a musím jenom doufat, že si zase nenajdou ještě jednoho, se kterým se budu muset dělit. Dělají to teď pořád...

4. Jaká síla fázově vychyluje indické řidiče?
Zatím nevím. (Ale tu cenu bych stejně chtěl.) Mohu opět pouze shrnout svá pozorování. Pracuji s domněnkou, že se jedná o mentální vlohu typickou pro indické obyvatele. Usednou-li na zvíře nebo zvířetem tažený povoz, nevychýlí se. Jakmile však použijí dopravní prostředek, který jim dali Angličané (nebo později jiní příslušníci západní civilizace, mezi které můžeme počítat i Rusy, co sem odkládají automobily Moskvič, jejichž princip ale stejně vymyslel Němec), posunou se a není s nimi žádná řeč, a to ale w ogółe (můj strýček Lakshmi Mittal má železárnu v Ostravě a tenhle výraz pořád používá).

Tak na tohle jsem přišel a ještě na tom budu pracovat. Tolik závěrem.

Prof. Amit Kwantichandra, DrSc.

written by  ac on February 27, 2013 from Jaipur, India
from the travel blog: TrippinInTheeYah
Send a Compliment

comment on this...