Problém nastal, když se v ulicích dost rozjeli a třeba tady v Jaipuru zbušili nějaká benga v civilu, sotva je poznali. Asi to tak muselo skončit, když měli už při nástupu v jedné ruce indickou ústavu a v druhé co největší kámen. Někteří měli na prstech navlečené stylové knuckledustery (tomu se u nás snad říká boxer, já se do zbraní nerozumím) ve tvaru paragrafu. A tím, že tloukli ty tajné, co je přemlouvali, ať jdou domů, prý jenom realizovali svoje nikým nezadatelné právo na stávku. Takový je jejich právní názor a ten je jako většinový názor právníků závazný. Když se v divoké televizní debatě zeptal někdo z publika, jestli je vůbec správné, aby právníci zastupující stát měli právo stávkovat, odpověděl právnický odborář velmi hlasitou otázkou: „Kdo to řek'?“

A to, že pak mlátili i uniformované policisty hlava nehlava (i když podle televizních záběrů to mlátili spíš hlava), to vysvětlili tím, že ti v uniformách jim bránili v tlučení těch v civilu.

Když se ti policajti vrátili večer domů, naštvaly se jejich manželky. Taková policajtská panička běžně akorát vyklepe tomu svýmu prach z úboru a po večeři mu přeleští obušek. Ale tentokrát fňukal, že dostal na budku a že má na tváři šrám po zásahu výtiskem zákona o služebním poměru v plném znění včetně novel. A začaly je hecovat, ty svoje příslušníky: „Nikdo se za vás nevezme, nechají vás tam zabít, to vy byste teď měli stávkovat!“ Ale manželé jim na to řekli, že to nejde, policie fakt stávkovat nesmí. A tak hned druhý den vyšly do ulic policajtské manželky. Vzaly si pěkné barevné šaty, aby jim to slušelo, některé měly nové šátky, co si ještě večer narychlo koupily, a šly. Nemlaťte naše muže! Právníci jsou paraziti, co pomáhají zločincům tím, že je ještě hájí!