Hlášení o průběhu školního výletu

Hlášení podává: Pako Sir
Účastníci výpravy:
Pako Sir (zdánlivý vedoucí expedice)
Omprakash Sir (principál)
Pratima Madam (principálova deedee - starší sestra)
18 studentů šesté třídy základní školy Sahyog School
18 studentů sedmé třídy základní školy Sahyog School
8 studentů osmé třídy základní školy Sahyog School

Opožděně podávám toto hlášení o průběhu školního výletu do pamětihodné zahrady Jantar Mantar v centru města Jaipur.

Studenti byli při zahájení výpravy v 8:15 před budovou školy rozděleni do osmi družstev o početnosti pěti až sedmi členů. Kapitány družstev byli studenti osmé třídy, kteří nesli vlajky různých barev, ostatní pak byli označeni páskou příslušné barvy uvázanou na levé ruce. Většina studentů byla schopna podat mi levou ruku k uvázání stužky na první pokus, dvěma studentkám se to povedlo až napotřetí.

Vlajky a stužky jsem nechal vyrobit paní Sheku, majitelku butiku na King´s Road ve čtvrti Nirman Nagar, kterou v jiných svých textech označuji jako hospodyni. Štangle sehnal můj pan domácí. Vlajky byly kapitánům rozdány v čase T, v T plus čtrnáct vteřin byla žerď červené vlajky zlomená. Jsa vybaven polní dílnou, lékárnou a laboratoří, dokázal jsem tuto závadu opravit, velmi brzy jsem však začal postrádat polní urychlovač, s jehož pomocí bych se co nejsvižněji dostal do T plus dva dny, tedy do okamžiku, kdy bude ukončen nejen sám výlet, ale i nezbytná následná rekonvalescence.

Odpovědnost za udržování kompaktnosti i neklesající mohutnosti strukturované jednotky byla distribuována mezi jednotlivé kapitány metodou per partes, pro získání úplné jistoty jsem útvar ještě trvale obíhal metodou německého ovčáka. Ušla-li děcka toho dne v úhrnu zhruba dva kilometry, já jsem jich uběhl tak dvanáct.

Při cestě autobusem do města vyzval principál všechny děti, ať ve voze mlčí. Smysl příkazu mi do této chvíle uniká, já bych je právě přesně v tomto místě a čase nechal, ať si povídají. Děti měly podle pokynu celou cestu položený jeden prst na rtech a když se jich principál na něco zeptal (jako že se jich v jednom kuse jednotlivě na něco ptal), mluvily přes ten prst. V ostatních se očividně hromadila nevyřčená slova.

Při nákupu vstupenek došlo k politováníhodnému incidentu, za který se dodatečně omlouvám. Pokladní, který nemá čtyřicet rupií nazpátek a jako vysvětlení uvádí, že se tomu nemůžu divit, protože problém s drobnými on má přece každé ráno, není idiotem, za kterého jsem jej nesprávně a ukvapeně označil, ale standardním indickým pokladním, který svým intelektem přispívá k tomu, aby Indie byla tím, čím je.

Před vstupem do zahrady se k nám připojila principálova starší sestra Pratima. Uvnitř sehnala indického průvodce, který dětem v jejich hindštině vysvětlil, jaký je princip a účel různých staveb a zařízení, která se v zahradě nacházejí. Překvapilo mě, že studenti ho poslouchali, i když jsem později několika otázkami zjistil, že pokud pochopili byť jen jedinou věc z toho, co říkal, sami doteď nevědí, která věc to byla. Při výkladu samotném však překvapivě působili dojmem školní exkurze. Tuto náhlou improvizaci paní Pratimy jsem tedy ocenil.

Vlajky a barevné stužky přitahovaly pozornost turistů, kteří si průvod fotili. Jeden z nich se ke mně přitočil a řekl mi, že to není špatný systém, který v Indii používají při školních výpravách. Odpověděl jsem mu, že souhlasím a že bych to sám nevymyslel. Někteří cizinci přispěchali po tom, co pohledem na barevné vlajky z dálky nabyli dojmu, že v Indii už taky mají Gay Parade. Představa mojí osoby jako předáka takového průvodu je velmi paradoxní, představa pana principála jako předákova pobočníka už zase tolik nepřekvapuje.

Paní Pratima se mnou zavedla konverzaci na téma horoskopů a čtení z ruky. Jestli takovým věcem nevěřím, mám prý smůlu, protože všechna ta složitá zařízení jsou prý založená právě na této vědě. Musím se na tomto místě pochválit. Zdržel jsem se jakýchkoli přednášek o tom, že astronomie a astrologie k sobě mají asi tak daleko jako veterinář a vegetarián, a omezil jsem své reakce na trvalé a táhlé přikyvování ve stylu "otec byl toho večera neklidný".

Celkově si dovolím uzavřít, že výlet, jakkoli byl vyčerpávající, se vydařil. Mírné napětí, které zákonitě panovalo v jeho průběhu, bylo kompenzováno uvolněním po tom, co bylo možné konstatovat nulové ztráty na životech a zdraví účastníků a na majetku třetích osob. A tu vlajku, co druhé osoby polámaly, si první osoba zase spravila, tak co? Takže kdyby byl nějaký nápad se zase někam vypravit... Ale teď někdy hned, to zase ne.

Hlášení o průběhu školního výletu

Jaipur, India