Hoří!

I ten oheň je tu posvátný. A to jsme zrovna tuhle probírali, jak fungují požárníci, a dělali jsme si k tomu divadýlko. A já jsem jim to ani neřekl: kdyby hořela třeba Červená pevnost a všechno ostatní selhalo, stejně to nehaste čůráním, nechte to radši shořet nebo se na to vyserte nebo něco, do ohně se ne-co? Do ohně se nečůrá! Tak snad jim to někdy někdo řekne, já už se k tomu vracet nebudu, já jsem si to užil dost...

To bylo tak. Ukazovali jsme si práci požárního sboru. Neopatrný kuřák, kterého hrál s gustem a dobře jeden ze sígrů ze zadní řady, odhodil cígo a zapálil dům. Během chvilky jeden plamen. Panika - to umějí fakt dobře. Náhodná kolemjdoucí chodkyně běžela na požární stanici a vykřičela na kapitána hasičů, že hoří. Ten mamrd chtěl jít sám hasit, nevím, za co mu to kapitánství dali. Nechal si vysvětlit, že tam má poslat partu s autem. Parta vyrazila a dopravní policie jim zjednávala volnou cestu (zapojili jsme do toho širší municipální infrastrukturu). Houkali jako smyslů zbavení, ale ono je to jedno, tady stejně jedna třída ruší druhou, tady nejsou dveře a kolikrát ani zdi. Dorazili a začali hasit. Naštěstí do toho nečůrali, to bych šel asi k říďovi na kobereček. V plamenech byli další účinkující, kteří v panice něco křičeli, nevím, co to bylo, křičeli hindsky, třeba se modlili nebo to byly nějaké sprosťárny (hráli je většinou sígři). Když jsem jim vysvětlil, že při záchraně hořících obyvatel dojde někdy i na trochu nebezpečné metody, které jsem malinko popsal, začal se mi jeden z těch sígrů vrhat z opravdového okna. To mě úplně regulérně vyděsilo. Ono to ani není okno, je to taková díra, vymlátili ze zdi množství cihel, aby tam šlo nějaké světlo. Asi to od něj byla jenom prča, poněvadž se smál jak děcko (což vlastně je), že jsem se tak vystrašil. A děti se ptaly, co je to "magore". Pak už jsme to rychle uhasili a řekli jsme si, že při opravdovém požáru se volá 1-0-0 (ale jak, bez mobilu, to se má jako volat z okna? to je fuk) a jeden pověřený žák praštil třikrát kamenem do kusu plechu, co tam visí na provázku. To jako že zvoní. Konec.

written by  ac on January 30, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

comment on this...