Sebeobrana

Byl jsem ve městě. To jako v tom starém centru města, co jsou ty památné paláce a jiné stavby. Hezký. Nějakou tu dlouhou organizovanou prohlídku jsem zatím vypustil, ale obešel jsem si to tam, ty parky a tak. Všude jsou opice. A děti. Skupinka jich ke mně přišla. Skupinka dětí, aby bylo jasno. Tady hodně dětí škemrá o peníze, ale tyhle byly dost neodbytné a přešly postupně až do agresivní formy. Napřed chtěly pětku, pak bůra, pak by jim byla stačila i jedna rupie a nakonec za mnou letěl kámen. Když jsem se otočil, už letěl další. Ale byl to kamínek, žádná dramatická věc. Povedlo se mi ho dokonce chytit. Vzpomněl jsem si, jak jsme zrovna tuhle ve škole četli, že chudý Suddama, co bydlel v nuzné chatrči, byl skromný a mírumilovný, ale také hrdý a statečný. Tak jsem tu ruku s tím kamenem statečně zvedl a napřáhl jsem ji na ty agresivní děti. V tu chvíli se otočily a mazaly pryč. Já jsem za nimi ten kámen (kamínek) mírumilovně hodil. Jednoho ze zbabělců to zasáhlo do levé zadele a on tak legračně tence vykviknul. Jako když škrtíte veverku. Ale tím samozřejmě myslím, jako že tu veverku škrtíte v sebeobraně. No - a byly pryč.

Jaipur, India