M. I. Road

Rozhodl jsem se, že si vyperu. A taky jsem se rozhodl, že dětem slepím papírové modely různých těch prostorových útvarů, které jsme se pokoušeli kreslit na tabuli. K tomu všemu je ovšem zapotřebí množství různého materiálu: prací prášek, prádelní šňůra, tvrdý papír, tužka, trojúhelník s ryskou, kružítko, nůžky a lepidlo. Ten papír byl nejhorší. Tady jsou třeba obchody, kde dostanete počítačovou tiskárnu, ale nemají tam do ní papír.

A tak jsem objevil M. I. Road. Milja Ismail (M.I.) byl královský tajemník, který měl na starosti správu a rozvoj královského města Jaipur. V místě hned za hradbami, kde byla jen poušť a volně pobíhající šelmy (divná historka - poušť plná šelem...), kázal postavit ulici lemovanou obchůdky, které pak zájemcům pronajímal za jednu rupii ročně. Místo ožilo. A už padesát let tam provozují obchod se jménem Delhi Stationery, kde mají ohledně papíru úplně všechno. Tak tam jsem nakonec dostal ten papír. Vhodné lepidlo neměli, ale když už jste jednou na M. I. Road, seženete cokoliv.

Prádelní šňůra, kterou teď mám, pochází z obchodu, kde nemají vůbec nic jiného než prádelní šňůry.
"Kolik?" ptám se.
"Za jeden metr ... deset rupií."
Zdálo se mi, že zaváhal, než řekl to číslo. Buď si potřeboval vzpomenout, jak se anglicky řekne deset, nebo přemýšlel, jak vysokou částku ještě unesu. Deset rupií jsou čtyři české koruny.
"Uděláme to jinak: dám padesát za tenhle kus, co tu leží."
Škodolibě se usmál: "Ano, pane, padesát."
Tak jsem mu dal padesát a on pro mě začal motat tu šňůru. V půli motání se zarazil, zase to rozmotal a začal to přeměřovat. "Jenom pro kontrolu."
A bylo to osm metrů. Tak to mi řekněte - on celý život prodává šňůry, musí se mu o nich i zdát, a pak neodhadne, jak je to dlouhé.
"Jsem čestný člověk, držím slovo," řekl mi hrdě, ale zklamaně.
"To je dobře. A taky držíte moji šňůru."
Dal mi ji nerad, ale dal mi ji. Připadal jsem si jako mistr světa v obchodování, dokud jsem si neuvědomil, že té šňůry potřebuju nanejvýš, ale nanejvýš tři metry. Teď mi tedy chybí dvacet rupií a přebývá pět metrů špagátu... Ale co, každý obchod má prý dopadnout tak, že obě strany jsou mírně nespokojené. I když si myslím, že tuhle poučku zformuloval někdo, kdo zrovna nutil druhou stranu k nějakému ústupku a sám se tvářil jako chudák.

Mohl bych se tam vrátit a svůj přebytek mu prodat. Udělal bych mu cenu. Nebo to dám hospodyni. Za pět metrů by mi mohla udělat něco hezkého tou svojí hlavou.

Jaipur, India