Jantar Mantar

V historickém centru Jaipuru je taková zahrada a v ní je všechno úplně jinak. Je tam čisto, jsou tam udržované trávníky, jsou tam plně vybavené záchody (moc se omlouvám, ale já už to mám jako kritérium, protože čistý záchod evropského typu, to je taková bomba...) a hlavně jsou tam úplně nevěřitelné stavby. A platí se tam vstupné, nějaký pakatel. Ty stavby jsou zařízení pro astronomická pozorování a jsou jich tam desítky. Jedna z nich je úplně monumentální, taková věžostěna, která začíná asi šest metrů hluboko v díře a pak z té díry trčí ještě víc než dvacet metrů do výšky. Asi u páté z těch konstrukcí jsem si uvědomil, že mám úžasem trvale otevřenou pusu a musel jsem si ji ručně zavřít. Je to všechno z osmnáctého století a slouží to různým účelům: určování času, určování polohy planet, předpovídání zatmění slunce a měsíce a já nevím, k čemu všemu ještě. Taky monzuny se tady předpovídaly, protože jejich příchod má souvislost s ročním obdobím a fází měsíce. Každé to zařízení se jmenuje Yantra a pak něco. Třeba ta největší stavba je Samrat Yantra - samrat je podle mě něco jako "obří" a yantra je nějaký obecný výraz pro zařízení typu slunečních hodin.

Celá ta zahrada se jmenuje Jantar Mantar (nebo Yantar Mantar).

No, lézt se po těch stavbách nesmí, ona jsou to většinou taková úzká schodišťátka bez zábradlí a spadnout z dvaceti sedmi metrů, to už dá člověku Samrat. Takže když jsem na jeden asi pětimetrový yantar vylezl, se zlou jsem se potázal. Byl tam takový šerif (i když ten jeho šerifský klobouk, to byla spíš taková rybářská hučka) a ten, zřejmě usnuv, nezachytil můj nástup už na úpatí, ale až na úbočí, když jsem to bral direttissimou rovnou k vrcholu. A pískalo se na píšťalku. Je zajímavé, jak ten, na koho se píská, vždycky dobře ví, že je to na něj. A je jedno, jestli píská šerif nebo nějaký rozhodčí. Ví, že je to na něj, a jeho první reakce je stejně taková, že se začne rozhlížet, na koho to asi pískají. Udělal jsem to taky tak, ale přitom jsem ještě rychle pořídil vrcholovou fotku toho schodiště seshora, abych měl alespoň nějakou trofej. Teprve pak jsem se začal tvářit překvapeně: to jako na mě? Ale byl to ode mě špatný výkon. Šerif požadoval pokutu ve výši pěti tisíc rupií a to už teda žádný pakatel není. A já: "Tady jsou všude cedule NELEZTE NA OBJEKTY a u tohohle objektu žádná není, tak jsem tam vylezl." A šerif: "No, tak pojďte sem, pane, tady k té ceduli hned pod objektem a přečtěte si ji." "Á - tady je mrška, tak tu jsem neviděl, já jsem přišel tudy, takovým obloukem, že jsem jí musel přehlédnout." "Tak teď se obloukem zase vzdalte a příště už vážně zaplatíte těch pět tisíc rupií." "Ano, prosím, ještě bych si, s dovolením, vyfotil tu ceduli."

Jaipur, India