Druhá Pooja

A v té samé třídě je ještě jedna stejnojmenná, která je trochu problematická. Chodí mi zásadně pozdě a trvá jí to vždycky nejmíň tak hodinu, než se rozmluví. Jako staré elektronkové rádio. Ale ona není stará, neřekl bych, kdyby se to dělo mně. Nažhavit po ránu moji katodu je na desítky minut, ale takové dítě...

Promluvil jsem o tom opatrně s principálem. Musel jsem opravdu opatrně, protože vždycky když mu řeknu jméno nějakého žáka, začne to jméno vyvolávat na celou školu, ještě než dokončím větu, a nutí toho nešťastníka, aby si přiběhl pro svůj trest, protože o nic jiného přece nemůže jít. A já ho chci třeba pochválit... Takže musím to jméno říct až na konec: je tu jeden student, který mi dnes opravdu udělal radost, pane řediteli, protože se zlepšil a taky už rovně sedí a jeho kázeň - jedna báseň, a tím studentem je... Jako při udělování cen Filmové akademie.

A podobnou oklikou jsem to vzal, když jsem chtěl něco zjistit o téhle nemluvné holce. A dozvěděl jsem se, že tahle Pooja má otce, který všechny prachy, co jeho rodina někde sežene, okamžitě prochlastá. Ráno si seřadí rodinné příslušníky podle velikosti a připraví je o všechny peníze a věci, co by se daly prodat, a pro jistotu jim všem nabančí. Teprve pak si může Pooja utřít slzy, olízat rány a jít do školy. Asi jí začnu nadržovat ještě o trochu víc než té první.

written by  ac on February 22, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

comment on this...