Co se v mládí naučíš, ...

Když jsem bylo ještě tuze malé dítě, nanejvýš čtrnáct let, prodávala se v hračkářství pistolka Pic. Byla to plastová napodobenina revolveru, jehož bubínek se ovšem neotáčel. Byla v ní pružina, která se stlačovala tím, že se do hlavně zepředu zastrčila tyčka zakončená takovou hříbkovitou hlavičkou. Ta zapadla za zoubek na spoušti a čekala, až tu spoušť někdo zmáčkne a to pérko vystrčí tu střelu z hlavně. Na střele vepředu byla přísavka, která se měla udržet na terči, ale to se nikdy nepovedlo. My jsme tím doma stříleli do různých věcí. Zkoušeli jsme kdeco, ale pak někdo přinesl historku o švýcarském ostrostřelci Vilému Tellovi a bylo jasné, na co se bude střílet.

Ta tyčka s přísavkou byla v hlavni docela volně a stisknutí spouště stáhlo ten zadní konec střely vždycky trochu dolů, takže pistolka Pic poměrně spolehlivě zanášela směrem nahoru. Abyste tedy sestřelili jablko z hlavy vlastního bratra, museli jste vlastnímu bratrovi namířit střelnou zbraň přímo do ksichtu. To chtělo pevné nervy na obou stranách. Vycházeli jsme z matematické úvahy, že je nás tolik, že když toho polovinu vystřílíme, pořád ještě něco zbude. A nakonec jsme to přežili všichni, i když se mi někdy v noci zdá, že s námi jednu dobu žili ještě nějaký Ondřej a jakýsi Prokop, ale myslím, že bych si pamatoval, kdybych postřílel dvě devítiny svých sourozenců. Dva z mých bratrů jsou na invalidním vozíku, ale to není z toho.

Kromě toho, že se z pistole dalo střílet bratrům do obličeje, se s ní daly dělat další kousky. Třeba takové to točení na prstě, které předvádějí pistolníci ve filmech z divokého západu. To jsem dlouho cvičil. Můj dědeček, universitní profesor, který ze mě chtěl mít přinejmenším taky universitního profesora, se mě ptal, proč si hraju s pistolkou a zkouším s ní dělat hovadiny, místo abych studoval a připravoval se na vědeckou kariéru. Nevěděl jsem tenkrát, co mu na to mám říct.

Dneska už to vím, měl jsem mu říct: "Dědečku, až jednou v roce 2012, to ty už budeš šestadvacet let pod drnem, ale já budu pořád ještě kousek nad drnem a budu učitelem v Indii, jeden ze sígrů vytáhne plastovou pistolku a bude s ní machrovat a já mu řeknu: 'Půjč mi to. Tohle s tím umíš?' A zatočím s tím na prstě, ek, do, tin a namířím to na něj. To mi u všech těch sígrů zjedná respekt na několik dnů, dědečku."
A on by mi na to řekl: "Cože?"
A já bych mu řekl: "Až jednou v roce 2012..."
A on by řekl: "Já jsem ti rozuměl, Pavlíku, já jenom nevěřím svým uším. Asi tě zavedu na psychiatrii k profesoru Vondráčkovi, aby tě vyšetřil."

written by

ac on March 4, 2012 from Jaipur, India

from the travel blog: IndiaJourney

Send a Compliment

dokonce i holčičky dostaly pistolku (žlutou), a jak pěkně střílela:-D

written by S. on March 5, 2012

comment on this...