Druhý den znamená, že jsme v podstatě již zkušení kanáloplavci, takže si můžeme dovolit vzít i návštěvu. Máme vyzvednout holandského kamaráda Rogiera a jeho dva kámoše.Díky problému s lokací srazu projíždíme náš první zvedací most. Dvakrát. Obsluha mostu si musela myslet, že se nám to asi moc líbilo, když skrz něj jezdíme tam a zpátky. Kdo by to za 1,1 EUR nebral, že?
Rogierovi kámoši jsou blázni. Vyzvedáváme je cca na půl cesty, kam dojeli na kolečkových bruslích.
Průběh cesty je zřejmý z fotek. No comment...:-)
Jeden z nich (Eelco) ale brzy odpadává a skoro celou cestu prospí (je DJ a moc toho nenaspal). Když nespí, tak vymýšlí krávoviny – třeba jako že se otevře zavřený most, když k němu dojedeme dost blízko. No, neotevřel se. Horko těžko nakonec vycouváváme a ani jsme moc neotloukli vedle stojící lodě.
Po několika vypitých vínečkách, pivíčkách a zlikvidování několika dobrůtek plavbu končíme v městečku Dokkum, na kouzelném místě přímo pod ukázkovým větrným mlýnem. Zde (již zase sami) i přespáváme a kocháme se tímto pohádkovým zákoutím. Opravdu super.