18.6.2009

Proto jsme se rozhodli, že si uděláme polední siestu. Skvělý nápad! Nicméně plán zakotvit u kraje jezera, které jsme přejížděli, se již jako tak skvělý nápad neukázal. Za to jsme ale vyorali první jarní brázdu kotvou přes půlku zátočiny. Nakonec jsme to tedy vzdali, vyndali úlovek (kromě kotvy i spoustu bahna, rostlin a škeblí) a potupně se opět vyvázali u břehu.

Nicméně siestu nám to nakonec nijak nezkazilo, dokonce nás celou dobu kontrolovalo sluníčko, takže se nám podařilo (schovaní se za větrem) i trochu spálit.
Odpoledne jedeme směrem k Iljsmersee. Polední přestávku jsme trochu přetáhli, takže se rozhodujeme zůstat již v městečku Hindeloopen (další z Klabzubovi 11).

Na pobřeží sbíráme mušličky a hlavně pozorujeme blázny, kteří surfují s kitema. Mají to tady ideální – v podstatě zaručený vítr a poměrně daleko mělko, což se jim evidentně občas hodí. Jen teplota by mohla být vyšší.

Poprvé za cestu parkujeme v maríně – je totiž úplně prázdná, tak toho využíváme k tréninku trefování se couváním do určeného parkovacího místa. Ne že by to šlo samo, ale trefujeme se (a to i přes to, že v závěru opět přestal fungovat manipulační motor na přídi).

Při prohlídce městečka/vesničky narážíme na malé historické zdymadlo – úzký průplav, dřevěná vrata ovládaná evidentně ručně minimálně dvěma chlapy. Vůbec celá vesnička (a nejen tato) nám připadá jako skanzen. Jaké je ale naše překvapení, když zjišťujeme, že tímto zdymadlem bychom měli zítra jet! Nemůžeme uvěřit, že se do něčeho takového máme vejít a že to bude fungovat... No, uvidíme zítra – jinou šanci, jak se dostat odsud, v podstatě nemáme.