IndiaJourney

S vysokou horečkou se těžko něco dělá, nedá se ani psát. Několik dnů jsem bojoval nejen s nemocí (to by ještě šlo), ale hlavně s úpornou snahou pana domácího dostat mě do nemocnice. Telefonováním se zdravotnickými autoritami ve své vlasti jsem si jenom potvrdil, že zdejší lékaři by můj stav při nejlepším zhoršili ordinováním různých náhodných kombinací antibiotik. Indie je tím známá. Domácí mi skutečně různá náhodná antibiotika nosil, já jsem si je s díky bral a házel jsem je do záchodové mísy. Tam mezitím šváb Česťa pod jejich vlivem mutuje v něco hrůzného, ale snad to vyleze až už tu nebudu.

Od příštího týdne už probíhají jenom zkoušky, moje zdejší učitelská kariéra končí. Budu se teď ohlížet. Je spousta tvrzení o Indii, o Indech, o mně nebo tak vůbec, která jsem považoval za pravdivá a tady se to buď potvrdilo nebo se ukázal opak.

1. Britové pro Indii opravdu hodně udělali, ještě že je Indie měla.
Tak to je, myslím, omyl. Už jsem to říkal jinde a musím to zopakovat: obávám se, že naše civilizace, představovaná v Indii Brity, úplně narušila proces, který mohl mít nějaký přínosný výsledek. Lidé v Indii jsou zvyklí žít tak strašně jinak než my, že jsme je raději měli nechat rozvíjet jejich způsob života a jenom se těšit, že dospějí k něčemu, co by nás mohlo poučit. Místo toho jsme je vtáhli do našich problémů. S plnou hubou keců o tom, jak respektujeme specifické společenské, kulturní a náboženské zvyklosti jiných národů, jsme rozhodli, že víme, jak to má dopadnout: Toho Brahmu si nechte, to je v pohodě, to ničemu nepřekáží, ale k čemu směřujete, to už jsme vám určili podle sebe. Jezdit budete v autech a na motorkách, můžete si vzít ty staré krámy, co zbyly po nás. Budete hodně telefonovat, hlavně v těch autech a na těch motorkách. Vládu budete mít standardní, demokraticky zvolenou, arogantní a zkorumpovanou, jinak to nejde, my to tak taky máme. A přitom tak dobře víme, že za tuhle pseudopomoc se dočkáme nakonec jenom nenávisti, jako od Arabů, kterým se moc líbí prodávat nám ropu, ale pak s námi válčí, že jim narušujeme kulturu.

Neznámí vesmírní počínatelé civilizací, tak jak je vidí Arthur C. Clarke nebo Erich von Däniken, kteří přiletí, trochu to nakopnou, aby to slezlo ze stromů a začalo to třeba vraždit zvířata, a pak to nechají být, ti na to šli o dost líp než my. Možná se dívají a zajímají, ale nedělají z našich zemí odkladiště svých nepovedených nápadů. A nezasáhnou ani teď, když vidí, jak to děláme blbě, takoví jsou to borci.

V Anglii vynalezli parlament až po odpadkovém koši a základních pravidlech hygieny, tady parlament dokonce Indům postavili, pěkně dvoukomorový, aby to bylo úplně jasné, a před tou budovou teď jeden zametá proti větru, druhý čůrá, třetí žebrá a čtvrtý na to na všechno dohlíží, protože je policajt a přinejmenším s tím žebrákem má dohodu. Anglie a ostatní země západní civilizace měly královraždy, náboženské občanské války, převraty, migrační vlny, exody. Pak se zklidnily a zavedly nějaký režim. Věděly, jak k němu dospěly a jsou ve většině případů schopny si na to vzpomenout. Indie neví, proč má svoje uspořádání, zavedl ho někdo jiný.

2. Indové jsou mírumilovní a disciplinovaní lidé.
To je pravda jenom z poloviny, disciplina je v Indii sprosté slovo. Dlouhodobě bych s nimi rozhodně nevydržel, protože mám úplně jiné základní postupy uvažování a jednání, ale musím říct, že jsou opravdu obdivuhodně mírumilovní a optimističtí. Mírumilovní a optimističtí vyžírkové, špindírové, bordeláři, vejtahové, prosťáčci. Já jsem nesežral všechnu moudrost, ale víc moudrosti než třeba pan domácí, jsem tedy rozhodně sežral. Takže když mi začne vyprávět, že existují tři základní barvy, červená, zelená a modrá, a z těch se všechno poskládá a z jiných by to nešlo, takže v obchodech s počítačovými tiskárnami mají vždycky červený, zelený a modrý inkoust, a já mu na to řeknu, že je to složitější, odsekne, že na tohle ho fakt nedostanu, protože on je fotograf, nebo když mi řekne, že ke každému léku se jako doplněk musí brát to správné antibiotikum, to je zlaté pravidlo, tak v takových chvílích si říkám, co teď? Budu se hádat? Nebudu, půjdu to zapsat. Ale někdy si vyloženě nabíhá, třeba když vypráví malému, že islámský letopočet je jiný a ke každému jejich údaji musí přičíst jedno konkrétní číslo a to číslo je...(a já si říkám: ať to řekne dobře, prosím, ať ho nemusím opravovat)... sedm set padesát. A je to tady a já nemůžu mlčet. "To je nepřesné," povídám, "islámský kalendář začíná v našem roce šest set dvacet dva a navíc má o jedenáct až dvanáct dnů kratší roky, protože je lunární." A pan domácí otočí oči nahoru: "Ten bílej už zase machruje," Ale on si začal, já bych s tím sám nikdy nepřišel.

Po tom, co Indové zaplatí u pokladny v obchodě (kde mimochodem pokladní z každé položky přečte čárový kód, pak tam pro kontrolu ještě jednou naťuká ta čísla, co jsou pod tím kódem, a na závěr tam zadá ještě interní číslo toho zboží, takže jogurt markuje dvě minuty), napřed zkontrolují bankovky, co dostali nazpět. Je-li některá z nich ošklivá, žádají výměnu. Když mají všechny peníze pěkné, přepočítají je a zpochybní částku, aby se dozvěděli, že částka je správná, dvě stovky bez sto šedesáti sedmi je opravdu třicet tři. Potom vezmou do ruky účtenku a začnou zpochybňovat těch sto šedesát sedm. Znova se prochází všechny ty věci, co už nejsou v košíku, ale v papírovém pytli, který se při té kontrole roztrhá. Já to všechno pozoruju ze vzdálenosti asi jednoho metru, nebudu se tam na ně přeci tlačit. Jak to probíhá dál, nevím, protože do toho jednoho metru přede mnou se nacpou dva lidi najednou, oba začnou vykládat své košíky na pult u pokladny a velice mírumilovně se při tom přou, kdo tam byl dřív. Oni jsou prostě boží, já se na ně snad ani nemůžu zlobit.

Jedno zlo jsme ovšem zaseli už i do nich - socialismus. Myšlenka, že nedostatek znamená nárok a přebytek znamená povinnost, je tady široce uplatňována. Já jsem pod hranicí chudoby, ty nejsi, tak mi musíš dát. Máme přece solidaritu, nebo ne? Jsi turista, co má tolik peněz, že dojel až sem? Tak to máš určitě ještě pětku a tu mi dáš. Ale já ji hned utratím, kdybych si ty pětky šetřil, mohlo by mě to nakonec dostat nad hranici chudoby a já potřebuju zůstat pod ní nebo to aspoň tvrdit. Chudobu jako chloubu a bohatství jako hřích propagují právě levicoví politici. Jsou voleni chudými, neschopnými a hloupými lidmi, kterým ovšem nikdy nedají slibované bohatství, schopnosti a moudrost. Nemají na tom žádný zájem, přišli by o voliče. A v Indii je navíc velmi rozvinutá iluze alternativního světa - světa stupidních filmů a televizních seriálů, která pomáhá voličům přežít volební období.

3. O Cikánech se někdy říká, že jsou to kočovní Indové, ale ve skutečnosti jde o úplně jiný národ.
Kdepak, je to opravdu přesně to samé. Jediný rozdíl mezi těmito etniky je ten, že Indové-Cikáni, co jsou v Indii, se necítí ohroženi, ale jinak se chovají a žijí úplně stejně.

4. Indové jsou neobyčejně inteligentní národ, vynikají zejména v matematice.
Nesmysl. Indové jsou stejně chytří a stejně hloupí jako jiné národy, tedy v průměru spíš hloupí, běžný standard. Podobně jako v případě Číny, Ruska nebo Spojených států, je i v Indii tolik lidí, že by v tom byl čert, aby o nějakých chytrých nebylo občas něco slyšet.

5. Indické ženy jsou plaché.
Neřekl bych, jak která. Před dvěma z nich jsem nestačil utíkat.

6. Indové jsou neobyčejně pracovití.
O tom toho neumím moc říct, neznám celou Indii a všechny Indy, což ostatně platí i pro všechna ostatní témata úvah o Indii. Městští Indové v Jaipuru mi připadají jako běžná líná hovada.

7. Nemůžu učit kreslení.
Zjevně můžu.

8. Jsem neobyčejně odolný a nemoci se mi vyhýbají.
Obyčejný úpal z pětačtyřicetistupňového horka dostanu raz dva.

9. Indické slumy jsou plné zoufalých nešťastníků, kteří nepoznali štěstí a ve svých chatrčích pomalu umírají.
Není to tak, jsou většinou šťastní a na svůj stav jsou vlastně hrdí. Daří se jim dobře.

10. Lidé v Indii se na potkání klaní kravám, které uctívají jako svaté.
Nevím, jak je uctívají. Na ulici je ignorují, maximálně se jim podívají mezi zadní nohy a když zjistí, že je to býk, obejdou ho obloukem.

11. Indická kuchyně je velmi chutná. Indická masala je podobně jako thajské kari návyková a kdo ji jednou okusil, nemůže bez ní být.
Taky jsem ze začátku tvrdil, že to tu mají dobré, ale člověk to musí napřed trochu poznat. Jsou to jednotvárné blafy podávané a konzumované na hranici hygienické přípustnosti. Masala se s thajským kari nedá srovnat.

12. Převážnou část obyvatelstva Indie tvoří muslimové.
To ještě není pravda, ale možná to už za pár let pravda bude.

13. Indie je krásná země.
To jo.

written by

ac on April 5, 2012 from Jaipur, India

from the travel blog: IndiaJourney

Send a Compliment

1 comment...

a travel blog by ac

Shrnutí

Agra, India

Chup hojao!

Jaipur, India

Vynášeni Gauri

Jaipur, India

Spláchnutý Česťa

Jaipur, India

Yashika a její otázky

Jaipur, India

Pavel's Volunteering Report

Jaipur, India

Řada omylů

Jaipur, India