I ten oheň je tu posvátný. A to jsme zrovna tuhle probírali, jak fungují požárníci, a dělali jsme si k tomu divadýlko. A já jsem jim to ani neřekl: kdyby hořela třeba Červená pevnost a všechno ostatní selhalo, stejně to nehaste čůráním, nechte to radši shořet nebo se na to vyserte nebo něco, do ohně se ne-co? Do ohně se nečůrá! Tak snad jim to někdy někdo řekne, já už se k tomu vracet nebudu, já jsem si to užil dost...

To bylo tak. Ukazovali jsme si práci požárního sboru. Neopatrný kuřák, kterého hrál s gustem a dobře jeden ze sígrů ze zadní řady, odhodil cígo a zapálil dům. Během chvilky jeden plamen. Panika - to umějí fakt dobře. Náhodná kolemjdoucí chodkyně běžela na požární stanici a vykřičela na kapitána hasičů, že hoří. Ten mamrd chtěl jít sám hasit, nevím, za co mu to kapitánství dali. Nechal si vysvětlit, že tam má poslat partu s autem. Parta vyrazila a dopravní policie jim zjednávala volnou cestu (zapojili jsme do toho širší municipální infrastrukturu). Houkali jako smyslů zbavení, ale ono je to jedno, tady stejně jedna třída ruší druhou, tady nejsou dveře a kolikrát ani zdi. Dorazili a začali hasit. Naštěstí do toho nečůrali, to bych šel asi k říďovi na kobereček. V plamenech byli další účinkující, kteří v panice něco křičeli, nevím, co to bylo, křičeli hindsky, třeba se modlili nebo to byly nějaké sprosťárny (hráli je většinou sígři). Když jsem jim vysvětlil, že při záchraně hořících obyvatel dojde někdy i na trochu nebezpečné metody, které jsem malinko popsal, začal se mi jeden z těch sígrů vrhat z opravdového okna. To mě úplně regulérně vyděsilo. Ono to ani není okno, je to taková díra, vymlátili ze zdi množství cihel, aby tam šlo nějaké světlo. Asi to od něj byla jenom prča, poněvadž se smál jak děcko (což vlastně je), že jsem se tak vystrašil. A děti se ptaly, co je to "magore". Pak už jsme to rychle uhasili a řekli jsme si, že při opravdovém požáru se volá 1-0-0 (ale jak, bez mobilu, to se má jako volat z okna? to je fuk) a jeden pověřený žák praštil třikrát kamenem do kusu plechu, co tam visí na provázku. To jako že zvoní. Konec.

written by  ac on January 30, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

comment on this...

A předvedl mi, jak to má spočítané, aby vyšel s penězi. No - vůbec. Když už asi potřetí vykládal, jak něco vypadá jako velký výdaj, ale je to vlastně investice, která se sakra vyplatí, zeptal jsem se ho, jestli to má spočítané alespoň zpětně. Řekl, že ne, ale že to tuší, že se to vyplatí, a tušení ho nikdy nezklamalo. No, jak by ho asi mohlo zklamat, když to nepočítá? Tak jsem mu udělal profesorskou přednášku o podvojném účetnictví, on si to vyslechl a nahlas usoudil, že dělat něco dokonce dvakrát (double entry book-keeping), to není pro něj, lepší je jednou nebo vůbec. "Sponsoři vědí, že nekradu, takže když přijdu s tím, že chybí peníze, tak opravdu chybí. Tomu ty nerozumíš." To teda ne.

written by  ac on January 30, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

comment on this...

A orientovat se tady podle stožáru, který se vyznačuje tím, že tam stojí úplně zbytečně, protože nenese žádné dráty, to je blbost, protože přesně tímhle se tu vyznačují všechny stožáry.

written by  ac on January 31, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

comment on this...

My s tím taky hodně naděláme. Mluvíme o světové válce, která se pod tím hákovým křížem vedla, a přitom v Indii žádná taková válka nebyla, tak kde je ta světovost? Naopak, Indové chtěli vyhnat Angličany, ale nešlo to, protože Angličani se tomu kvůli své světové válce nemohli věnovat. Až když tu válku skončili, udělali si na vyhnání trochu času a nechali se vyhnat.

Ale hlavně - čapáty. Často, když něco přinesou, řeknou, jak se to jmenuje, asi hlavně cizincům, aby se poučili. Ale když přinesou tu jejich chlebovou placku, řeknou to vždycky: "čapáty". A pak chodí, mají to čerstvé, právě z plotny, a ptají se: "čapáty?". A já, že teda jo, ještě jednu, ale opravdu poslední, anebo teda ještě jednu další, ale to už fakt...

written by  ac on February 1, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

comment on this...

My se posmíváme Bulharům, že jako snad jediní na světě, dělají jinak hlavou. Vrtí na souhlas a kývají, když nesouhlasí. Ale oni nejsou jediní. Už před časem jsem zjistil, že třeba Arabové, když tak jako normálně vrtí hlavou ze strany na stranu, je to otázka, něco jako "co chceš?". A teprve když rychle a rezolutně stranově cuknou, je to odpor. Ale to je jenom takový drobný rozdíl.

Jinak hospodyně: ona dává tu hlavu na stranu, jako by ji chtěla položit na rameno, a tím způsobem souhlasí. Ona ukyvuje na souhlas. Ona je úžasná, ona pořád jenom souhlasí s tím, co říkám. Dělá to doprava. Budu ji muset nějak přimět, aby taky pro jednou s něčím nesouhlasila, a zjistit, jestli doleva to znamená "ne", nebo jestli se odporuje nějak složitěji, třeba tak, že tu hlavu zakloní nebo vystrčí hodně nahoru. To bych si ji pak asi vzal s sebou domů a mohli bychom s tím vystupovat. To jí ovšem zatím navrhovat nebudu, mohla by mi chtít tu moji škécu úplně utrhnout.

written by  ac on February 1, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

1 comment...

Row, row, row the boat,
Safely down the stream,
Merrily, merrily, merrily, merrily,
Life is but a dream.

Oni jsou neuvěřitelně fonetičtí, oni nevědí, co zpívají, ale zpívají to v zásadě dobře. Natočil jsem si je.

A ještě předtím jsme se spojenou šestou a sedmou třídou dělali zlomky. Už prostě došlo i na tu matiku. Asi polovina z nich neuvěřitelně rychle chápe. Mrskali ty zlomky s přehledem už asi hodinu po tom, co se poprvé dozvěděli, co to vlastně je. Začali jsme s porovnáváním velikosti armád a s tím, že když mají v obou armádách stejně velké čety (což dá rozum, protože Indové i Pákistánci mají vojenský systém převzatý od Britů), nemusíme nutně dávat do poměru celkový počet vojáků, stačí dát do poměru ty čety. A tak jsme se dostali k principu krácení zlomků. A když jsem jim řekl, že přinesou-li jako výsledek nějakého příkladu zlomek, který nebude vykrácený, nebudu jim to počítat jako úspěch, začali dělat trochu kraviny. Napřed dobře spočítali, že to vyjde osm dvanáctin, pak mi to jeden z nich přinesl a já jsem mu řekl, že to neberu, že je to sice dobře, ale není to vykrácené. Tak se nad tím kvapně zamyslel a prohlásil, že teda jenom osm. Výsledek je osm. A ti ostatní udělali překvapivě tu chybu podobnou. Ale i to se časem zlepšilo. Teď už tyhle děti ze slumů umí zlomky líp než řada Čechů z honosných vil.

written by  ac on February 1, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

1 comment...

A pak je tam třeba cvičení, kde se ke slovům hledají slova opačného významu a je tam "black" a je tam "left" a je tam "day" a je tam "good" a je tam "long" a najednou, bez jakékoli přípravy, tam je "ripe". A taková snaživá holčička za mnou s tou učebnicí přiběhla a ptala se, jaký je opak slova "ripe". A to byl trapas, protože já jsem jí musel říct, že to prostě nevím a že to zjistím. A když jsem pak zjistil, že je to "unripe", což bych předtím ani nehádal, že je vůbec správné slovo, a řekl jsem jí to, tak se na mě podívala a v očích měla otázku: "jestli ti takováhle kravina trvala půl dne, tak koho tady chceš učit?".

Nebo ta historka o drvoštěpovi: To byl, děti, jednou jeden drvoštěp a ten měl jenom jednu sekyru, na které mu velmi záleželo... A už je jasné, že dětem, které si stále ještě pletou "get" a "take", bude potřeba vysvětlit, co je drvoštěp, jak vypadá sekyra a co se s ní dělá. A to je asi v pořádku, ale aspoň by tam neměla být jednou sekyra jako "axe" a podruhé (i potřetí) jako "acse". To je bordel. A uprostřed toho vysvětlování, které zahrnuje i kreslení na tabuli (což prostě fakt neumím), začnou všichni ti spratkové jako na povel něco křičet a mávat rukama a já teprve po čase pochopím, že chtějí, abych žongloval, protože to je pro ně zajímavější než nepovedený obrázek sekyry. A pak naštěstí přijde ředitel a začne řvát: "Co tady hlučíte, že vám napráskám tady tou svojí holí!". Teda myslím, že tohle křičí, protože křičí hindicky. A oni ztichnou a on se na mě usměje a řekne: "Pokračuj, Pako, myslím, že děti tě mají rády, jsi můj nejlepší zahraniční učitel." No jasně, že jsem, když Američanka a Nizozemec už odjeli.

written by  ac on February 1, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

comment on this...

http://youtu.be/AO3MTeJgaR0

written by  ac on February 1, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

---

3 comments...