Loading...
Start a new Travel Blog! Blogabond Home Maps People Photos My Stuff

IndiaJourney

a travel blog by ac


Trip to India, winter&spring 2012
view all 745 photos for this trip


Show Oldest First
Show Newest First

PMD - Parents Meeting Day

Jaipur, India


Tak už se měsíc sešel s měsícem a zase byly třídní schůzky. Tentokrát jsem tam seděl za narychlo smontovanou katedrou a poskytoval zprávy o prospěchu žactva. Třídní schůzku svého vlastního syna, která byla před pár dny v Praze, jsem prošvihl, tak jsem si to takhle vynahradil. Naštěstí přišli s jedinou výjimkou rodiče těch dobrých žáků, které jsem mohl chválit. Matka Jashiky vypadá velice sebevědomě a nikterak chudě. Taky Pooja tam měla matku, i ta druhá Pooja. U některých jsem podle jména nic nedokázal říct, protože těch jmen moc neznám. Tak jsem je vždycky poprosil, ať mi to dítě ukážou, děti tam většinou byly s nimi. A pak už jsem jenom říkal: "Jo - tahle holčička, no ta je výborná, ona tak dobře čte." Nebo: "Tenhle kluk mi tam občas trochu nedává pozor, ale chytřejšího tam nemám, to musím říct."

A ta jedna výjimka, kluk, kterého opravdu nemám za co pochválit, to taky dopadlo dobře. Vyřešil jsem to lstí. Poslal jsem ho pryč, aby u toho nebyl, a celou další audienci jsem rafinovaně založil na nedorozumění mezi národy. Ptali se mě, jestli je hodný, jestli dává pozor, jestli dovede a tak podobně. A já jsem vždycky kývnul hlavou do strany. To u nás nic neznamená a pokud něco, tak spíš že tak jako nevím. A jaký význam tomu přisuzují oni, to už je jiná věc. To spíš taky tak jako nevím. A rodiče tohohle kluka dostali předtím i potom od principála takovou čočku, jaký je to lempl, že rozhodně nežijí v bláhovém bludu.

Ta škola je celá založená na tom, že rodiny, jejichž děti do ní docházejí, jsou BPL - below poverty limit - pod hranicí chudoby. Já vím, že s tím neotravuju poprvé, ale musím se znovu ptát: co dělají pod tou hranicí se vším tím zlatem na uších, nosech a rukou? Nebo je to falešné? Možná si někde opatřím kyselinu solnou a až příště přijdou bépéelka na péemdéčko, kápnu jim na to trochu hácéelka. Jestli se tam neudělá flek, jsou u mě ápéelka, nechutní boháči, a měli by za tu školu aspoň zaplatit. Anebo dobře - nechám to na všeobecně osvíceném principálovi, ať to nějak posoudí.

permalink written by  ac on February 25, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Akademická půda

Jaipur, India


Zašel jsem do areálu státní Rajastánské university. Otřes. Já vím, jsem tady na návštěvě, neměl bych tu nic předělávat a napravovat, neměl bych kritizovat. Ale speciálně v tom kampusu jsem si připadal jak v Atlantidě.

Atlantidu si různí lidé představují různě. Myslím to, co z ní zbylo. Já mám představu, kterou ve mně vyvolává písnička od Mira Žbirky. Město na dně moře, na němž je i po staletích vidět, že bylo promyšlené a krásné, a mezi tím vším plavou ryby, které vědí prd, a jediné, co je zajímá, je to, že ve sloupořadí se udělal docela dobrý lišejník a v konservatoriu je zábavná schovávačka.

A ti místní lidi, zdá se, že včetně studentů, jsou ty ryby. To není jejich město, to nejsou jejich universitní budovy. To je místo, kam docházejí a kde odhazují odpadky. A ne jenom na zem, odhazují odpadky i do korun stromů, ano, dají si s tím tu práci. Igelitový pytel může na strom dostat vítr, papírovou krabici taky ještě uznám, i když jako dost nepravděpodobnou, ale plechovku od Coca-coly do těch větví někdo strčil.

Že prý v kampusu mají plovárnu. To mě zajímalo. U brány mi řekli, že ano, že plovárna je tamhle (máchnutí rukou). Na velkém půdorysném plánu areálu byla plovárna zakreslená. Vypravil jsem se do těch míst a našel jsem krásnou, leč zruinovanou stavbu, pečlivě zamřížovanou a zahrnutou bordelem. Tady si naposledy zaplaval Alexandr Veliký se svýni eunuchy, když se tu při svém východním tažení zastavil a pak bohužel zase obrátil a mazal zpátky. Živě ho vidím, jak káže svým vojskům: "Na tom dalším kruhovém objezdu už to vezměte kolem dokola a obracíme, tady já nebudu. A dejte pozor, do čeho na ulici šlapou vaši koně, můj Bukefalos před chvílí uvízl až po spěnku v nějaké třetihorní vyvřelině."

Proč říkají, že mají plovárnu, když dobře vědí, že je to zřícenina? Nebo tomuhle říkají mít plovárnu? Tak to my potom máme ve Stromovce Šlechtovu restauraci. Nevěřím, že ti lidé, co tady teď žijí, tohle město postavili. Byl to někdo jiný. I ty astronomické objekty v zahradě Jantar Mantar (které za peníze turistů vypadají ještě pořád dobře) postavila nějaká tehdejší vznešená civilizace. Současní zdejší obyvatelé většinu z té krásy už jenom ničí. Nemůžu přece něco hezkého postavit a pak na to chodit kakat.

Ten kampus mi trochu připomněl staré studentské koleje v Oxfordu - atria se sloupořadími a vzrostlými stromy... Musel jsem si toho ovšem hodně odmyslet. Postavil jsem se a řekl jsem si: "Tu staň, zavři oči a nech sobě pocítit ducha tohoto místa. Nebo jdi radši o kousek dál, protože tady to strašně smrdí."

Pronikl jsem do části, kde jsou studentské posluchárny. V několika z nich probíhaly nějaké písemné zkoušky. Jinak než v té mojí škole. Studenti mlčeli, vyplňovali testy z nějaké aplikované psychologie nebo kvantové chemie nebo lineární algebry nebo něčeho jiného, podobně ušlechtilého, před tabulí seděl profesor nebo to byl možná poskok na hlídání a já jsem k němu přistoupil a šeptem jsem se ho zeptal, jestli si tu krásu můžu vyfotit. Zasmál se (taky šeptem) úplně pobaveně a řekl: "Ovšemže nemůžete!" Tak jsem zdvořile vycouval. Dál jsem tam chodil a fotil kdeco. Asi pětice vysmátých studentů, kteří šli ve skupině jednou z chodeb, se mě ptala, jestli jsem Španěl. Ne, to nejsem, a proč se ptají zrovna na tohle? Právě jdou na zkoušku ze španělštiny, tak by si to se mnou ještě rychle prošli. Na to by bylo už trochu pozdě i v případě, že bych Španěl byl, chlapci. Teprve po nějakém čase mě napadlo, že jsem jim mohl něco zajímavého vštípit, zejména když neumím španělsky ani slovo. Nějaká especiální ešpanělská slovní espojení, jenom tak z esportu. Ale oni na mě byli hodnější než já na ně se svými škodolibými nápady: prozradili mi, že v celém areálu je přísný zákaz fotografování a trestem za jeho porušení je propadnutí foťáku. To by vysvětlovalo to onehdejší překvapení profesora-poskoka. Vzhledem k tomu, že zrovna tohle jsem fotil telefonem, by bylo propadnutí dvakrát nepříjemné. Poděkoval jsem jim za informaci, ale úplně jsem jim to nevěřil, určitě to byla studentská legrace - jak může být někdo tak podlý?

Když jsem vycházel hlavní bránou, dva příslušníci stráže se dívali, co to mám v ruce a každý z jedné strany po mně vystartovali. Pak zaváhali, když viděli, že je to telefon, a nechali mě projít, ale dlouze se za mnou dívali. Zvenku jsem pak u brány viděl nápis, který potvrzoval slova studentů španělštiny. Na to, abych ten nápis před zraky strážných tím telefonem vyfotil, jsem fakt neměl odvahu.


permalink written by  ac on February 25, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Necouvneš

Jaipur, India


Couvají, když parkují nebo když naopak z parkovacího místa vyjíždějí. Couvají s náklaďákem, když zajíždějí k nakládací rampě. Couvají s jeřábem, když potřebují přenést asi dvacetitunovou mostní konstrukci přes hřiště plné dětí a usadit ji na pilíř. Prostě couvají, když oni sami chtějí. Ale necouvnou, když to vyžaduje dopravní situace. Jestli tu mají nějakou autoškolu, tenhle druh couvání tam neprobírají. Tam mají předměty jako Dějiny troubení, Troubení I., Troubení II., Troubení místo brždění a nepovinný předmět, v němž se přednášejí tři možné důvody, proč nejezdit v protisměru:
1) Když tím směrem tak jako tak nepotřebujeme jet
2) Když jsou tam krávy
3) Když je tam hradba motorových vozidel, jejichž klaksony jsou navíc v souzvuku schopny udělat alespoň patnáctkrát větší bordel než náš vlastní klakson
Ve všech ostatních případech se v protisměru jezdí.

Když jsem onehdy opuštěl zahradu Jantar Mantar, byl jsem na Indy hrdý. Ne nadarmo se říká, že je to jeden z nejchytřejších národů světa. Postavit taková úžasná zařízení, jaká jsou v té zahradě k vidění, tak ladná a čistá, tak promyšlená a přesná, to chce opravdu velikého ducha. Z těchto úvah mě vytrhl zvuk stovek klaksonů vycházející z chumlu aut, motorek a jiných vehiklů, které se mačkaly v úzké bráně v historických hradbách města. Z jedné strany tam vjelo auto, z druhé nějaký riksha-taxík a množství motorek a teď tam všichni stáli proto sobě a troubili. Původně to vypadalo, že se tam natáčí nějaká crazy komedie a že tam každou chvíli vtrhnou tlusťoch s blonďákem, začnou to mlátit a někdo k tomu zazpívá "I feel like a king in my buggy". Ale nebyl to film, byl to běžný provoz v podání jednoho z nejchytřejších národů na světě. Tehdy mě poprvé napadlo, že tihle lidé nejsou potomci těch někdejších stavitelů. Ale kde se tu vzali?


permalink written by  ac on February 26, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Tomu bych nevěřil ani já

Jaipur, India


Kdybych teď začal vyprávět o tom, jak jsem v ulicích potkal další svatební průvod, v němž ženich vedl nevěstu za sebou na takové široké pentli jako na vodítku, aby se pak na té nejhnusnější křižovatce zastavili, ochromili veškerý provoz včetně migrace dobytka a položili na zem jídlo, kamení a nějaké květiny, načež za divokého bubnování pokračovali dál, nikdo by tomu nevěřil, nejspíš ani já. Tak jsem to natočil. Prý takhle postupně uctí všech pět elementů: zemi, vodu, oheň, vzduch a nebe. Nebe je tu krásné, to je pravda. Ale uctívat počůraný asfalt, močůvku, smradlavý čmoud a všudepřítomný prach, to by se mi asi nechtělo, zvlášť v den svatby, kterou má člověk jenom párkrát za život (a tady vlastně jenom jednou).

http://youtu.be/J93DG39GZYg

permalink written by  ac on February 27, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Je ne t'aime plus, Manisha

Jaipur, India


Dneska jsem pozoroval holky při té jejich lekci tance. Připadlo mi, že jim to moc nešlo. Jestli to podle mě vůbec některé šlo, byla to Pooja. Ta moje první Pooja. Ta, myslím, tančila docela hezky. A pak najednou Manisha Sharma, učitelka tance, moje oblíbená učitelka tance, křikla "Pooja!" a přiběhla k ní a vlepila jí facku! Potom jí ukázala, jak má něco dělat jinak, a zase šla s úsměvem tam dopředu. Zjevně nerozumím tanci, indickému školství a ženám. Tohle všechno už jsem ovšem věděl. Ale stejně mě ta facka za ubohou Pooju zabolela.


permalink written by  ac on February 27, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Nepijte pivo

Jaipur, India


Sehnal jsem pivo. Půllitrovou plechovku australského Foster's. Myslím, že veřejně na ulici se tu pít nemá, ale udělal jsem to. Byly trochu potíže s otevřením, poutko se utrhlo a plechovka byla pořád zavřená. Napřed jsem si myslel, že se z toho zcvoknu, pak jsem se z toho zcvoknul a pak jsem si vzpomněl, že někde na sobě musím mít universální nůž, co jsem dostal od Gregorových. A tím nožem jsem to pak otevřel jak nic. Celou dobu jsem Gregorovy v duchu chválil, co bych si bez toho nože počal?

Než jsem to dopil, padl soumrak, a to trošku i v mojí hlavě. Malinko jsem se tím vychlazeným čtrnáctistupňovým pivečkem napařil. Já, jak nepiju, tak když piju, jde to rychle, to už znám. Nijak jsem se nemotal, to ne, ale například jsem zvolil takovou netradiční trasu. A v tomhle stavu jsem na té trase potkal zdejší pouliční holku. Až do téhle chvíle jsem si byl jistý, že nic takového tu není. Je. Vybrala si mě a začala mě obtěžovat. Docela mě obtížila, protože se na mě věšela. Byl jsem v dobrém rozmaru, takže jsem jí trpělivě vysvětlil, že není tak úplně můj typ a že pochybuju, že je vůbec něčí typ, protože její dvě zvadlé odvěsny by potřebovaly nějakou důkladnou přeponu. Asi nebyla vzdělána v trigonometrii, vůbec mi nechtěla rozumět. Odpoutala se až po nějakých dvou stovkách metrů, které mi připadaly jako deset mil, ale zůstala ještě na oběžné dráze. Definitivně to vzdala přesně na konci jedné ulice, asi tam končil její katastr.

Nepijte v Indii na ulici pivo, dostane vás to do rozpačité situace.

permalink written by  ac on February 27, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Holky jsou mrchy

Jaipur, India


Jak se ukazuje, holky jsou mnohem zákeřnější než kluci. Ale i tohle už jsem věděl, jenom se to zase potvrdilo.

Neesha byla při hodině drobátko meteorická. To se může stát. Ale že ty holky, co tam sedí vedle ní na zemi v první řadě, začaly hned žalovat "pane, pane, Neesha je prasátko, potrestat, potrestat!", to bylo fakt trochu sprosté. Jo, hned jak se to doneslo až ke mně, musel jsem uznat, že je to docela síla, ale stejně jsem je poučil, že žalovat je horší než smrdět a že trestat hodlám spíš žalobnice. A o pár hodin později se tam kvůli něčemu chytla Seema s Moni. Okřikl jsem je, že mě nezajímá, která si začala, zajímá mě, aby obě přestaly. A Seema se za chvíli zvedla, jestli prý může zajít támhle za tou učitelkou. Řekl jsem jí bez dalšího vyptávání, že může, a ona tu učitelku přivedla a učitelka se rozkřičela na Moni a posadila ji dozadu. To mě překvapilo i od té učitelky, jak byla s rozsudkem rychle hotová. No, tak to je ale taky žalování.

A kluci se tam rvou a něco si pořád kradou, ovšem pak toho nejtupějšího vyvolám k tabuli a jeden z těch sígrů hned vstane a říká "dejte mu, pane, něco lehčího, to je můj kamarád a moc nerozumí, buďte na něj, prosím, hodný". Ti kluci zlobí, ale nejsou zase až takové svině. Holky v tom mají větší jasno.


permalink written by  ac on February 29, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Taneční škola

Jaipur, India


S tím tancem už přestává všechna legrace. Na konci týdne, v sobotu, pořádá tahle zvláštní škola besídku, takovou večerní zahradní slavnost, na které nějaké ty tance předvedou. Pak už s tím snad dají pokoj. Dneska jsem měl třídu pohromadě za celý den asi na dvanáct minut, takhle se fakt nedá učit... Taky jsem se v jednu chvíli asi na hodinu urazil a šel jsem do parku fotit veverky.



permalink written by  ac on February 29, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Běžná ingredience

Jaipur, India


Tak bacha - tohle už je vážně moc. To, že nečůrají na krávy, byla jenom taková kuriozita. Opačným směrem se to praktikuje úplně běžně. Kravská moč má údajně léčivé účinky a je předmětem obchodu. Voni to pijou! Je tu někde krám, pan domácí mě tam zavede, kde se to prodává v lahvičkách jako medicína. "Víc než dvě lžičky si toho nedám, není to žádná dobrota." No zdali! To je, pane domácí, o dvě lžičky víc než bych si dal já. Ale kdepak, Pavel, to je běžná všeobecně uznávaná ingredience, to je ve všem, ani nevíš, kde všude to je. ANI NEVÍŠ? Připadám si jako slečna Kochanski, když po týdnech strávených na palubě Červeného trpaslíka zjistila, že celou dobu pije urinální recyklát. A to jí ještě nedošlo, že v jiné dimenzi, odkud přišla, nejspíš pila totéž.

permalink written by  ac on February 29, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

R.S.V.P., brambory a červení Indiáni

Jaipur, India


To byl zase večer. Pan domácí a jeho družina jsou docela vzdělaná parta. Třeba hospodyně rozumí anglicky úplně všechno a má certifikát, že ovládá těsnopis (nejspíš hindský těsnopis, který bude spočívat v tom, že se ty klikyháky ještě víc zdrcnou, aby se v tom už vážně ani prase nevyznalo). A sám pan domácí zná dost dobře všechnu tu mytologii a indickou historii. Ale globální dějepis a jiné informace o celé kouli moc neovládají.

Začalo to tím, že Manu přinesl pozvánku na nějakou zítřejší slavnost svojí školy. Dole bylo R.S.V.P., e-mailová adresa a telefon. A že to prý platí až pro dvě osoby. Zeptal jsem se ho, koho vezme jako svého hosta. A on, že to ještě neví, že si to ještě rozmyslí, jestli někoho vezme. Tak jsem mu řekl, že R.S.V.P. znamená, že má potvrdit účast, a je dobré potvrdit i to, že hodlá přivést hosta. A pan domácí, že to prý ne, že R.S.V.P. znamená, že ho pořadatelé považují za důležitou osobu. Je to nějaká anglická zkratka, něco jako, V.I.P. No, tak to už vážně chybí do sbírky jenom V.S.O.P. Na to, že zkratka R.S.V.P. je francouzská, řekl, že to bude asi to nedorozumění, protože francouzské zkratky se v Indii prostě nepoužívají, jenom anglické. Ptal jsem se, jestli někdy používají třeba etc. Ano, to používají, však to je taky anglická zkratka.

Pak mi naložili na talíř brambory a ptali se mně, jestli u nás máme brambory. Oni je prý mají tisíce let. To nebylo poprvé, co jsem tady tohle slyšel. Takže přednáška mohla pokračovat a tentokrát přišly na řadu i internetové encyklopedie. Brambory jsou v Indii od šestnáctého století, předtím byly jenom v Americe, to se u nás učí na základní škole a ví to i malý Hurvínek, který si potřebuje doplnit už jenom něco o Kolumbusovém vejci. To bylo překvapení. Takže brambory původně pěstovali jenom červení Indiáni? A proč se jim vlastně, u všech všudy, říká červení Indiáni?

Dotaz, jestli nástup brambor v Evropě byl před Hitlerem nebo po něm, jsem bral už jenom jako extrapolaci celé téhle prapodivné konverzace někam do absurdosféry. I když jsem si neodpustil panu domácímu připomenout, že sám onehdy přišel s tím, že prý to byli Hitlerovi vědci, kdo vlastně vymyslel atomovou bombu. To neumisťuje Hitlera historicky zrovna před brambory.

permalink written by  ac on February 29, 2012 from Jaipur, India
from the travel blog: IndiaJourney
Send a Compliment

Viewing 91 - 100 of 127 Entries
first | previous | next | last

View as Map View as Satellite Imagery View as Map with Satellite Imagery Show/Hide Info Labels Zoom Out Zoom In Zoom Out Zoom In
find city:
trip feed
author feed
trip kml
author kml

   

Blogabond v2.40.58.80 © 2024 Expat Software Consulting Services about : press : rss : privacy